Pavla byla výjimečně nadaná zpěvačka, skromná inteligentní holka, laskavý člověk se smyslem pro humor, zodpovědná maminka - tyto charakteristiky řadím nahodile a každý, kdo ji znal, si je jistě srovná po svém.
Pro mě byla také spolužačkou z konzervatoře a kamarádkou. To spolu jsme řešily, zda mám jít spolu se zbytkem našeho ročníku na konkurz do Jesus Christ Superstar, já však v ten čas dala přednost rodině a odstěhovala se z Prahy. Pavla nastoupila naplno do podivného českého šoubyznysu, ale pořád si uchovala svůj pěvecký a lidský prostor.
Naše kamarádství přetrvávalo i poměrně dlouhá období bez osobního kontaktu, ale od roku 2004 jsme se zase začaly vídat častěji; k narozeninám v roce 2005 mi pak poslala SMS, že se těší na miminko. A v ten čas se mi zdálo, že se začínáme sbližovat ještě víc.

V duchu jsem byla hodně s ní, takže když jsem se jednou nad ránem probudila s intenzivní myšlenkou na Pavlu, ani mě moc nepřekvapila zpráva, že se jí trochu v předstihu narodila Maruška.

Poslední návštěva byla krásná: my dvě, naše děti, Pavlina maminka a můj muž. Měla jsem pocit, že se před námi otvírá nový prostor - už proto, že jsme začaly plánovat společný trochu atypický koncert.

V červenci 2007 však Pavla zemřela při autonehodě. Ti, které Pán Bůh miluje, prý odcházejí brzo. Kdo ví…

Na pohřeb jsem jet nedokázala. A nepřebolelo to dodnes.