Zdeněk Mézl - člověk, který způsobil mou transformaci v profesionální čtenářku a bohemistku. Díky jeho úchvatným dřevorytům jsem se v dětství zahrabala do četby a jednou z mých nejoblíbenějších knih se stala „Zlatá kniha historických příběhů“, což mě neodvratně nasměrovalo k starší české próze. Postupně jsem začala sbírat nejprve knihy a posléze i grafiky páně Mézlovy. Logickým vyústěním pak bylo setkání s ním v jeho ateliéru. Obdivuju jeho filozofii a smysl pro humor: obojí je drsné, a přece vlídné. (Wikipedie)

Opakovaně jsme ho navštěvovali a v září 2014 mu zahráli na dvou vernisážích výstav k osmdesátinám.

Po roce a půl nás opustil.
Schází mi a scházet bude - a nejen mně.