DOLNÍ
RAKOUSKO
  - WACHAU
Věra Klásková
Karel Tampier
Obsah:
Do Bílého beránka
Do kláštera
Plavba do Křemže
Plavba z Křemže
Túra na Aggstein
Pionýrská sláva
Přískoky autobusem
Další přískoky
Za Ferdinandem d´Este
P. Maria & whisky
Klášter Zwettl

MAPA   >>>>>
TÚRA NA AGGSTEIN
Poté, co jsme omylem zabloudili do vojenského prostoru, kde pilně cvičili rakouští ženisté, jsme se konečně vymotali z Melku a pelášili po pravém břehu Dunaje. Napřed po silnici (kameny naštěstí nepadaly), potom po cestě, které tu říkají Treppelweg. Značí to pobřežní stezku, po které pochodují lidé nebo rozliční dobytkové a táhnou lodě proti proudu. Dunaj mocně proudil, bahnitý břeh byl plný všelijakých naplavenin. Už vidíme zámek a klášter Schönbühel. V podzámčí jspu vidět stopy po vysoké vodě. A na zdi jenoho domku jsme se mohli přesvědčit, že povodeň v roce 2002 byla nejhorší. A nemohli jsme tušit, že za měsíc se to tu bude opakovat. Vystoupali jsme k zámku. Hle, soukromý majetek! Jdeme dál! Co znamená tohle? Znalý Čech by to přeložil asi jako „trasa říší nevěstek 4 km dlouhá“, že! A už jsme u kláštera. Tam sídlí podivný institut, který vede neméně podivný pán. Vyhnuli jsme se setkání a pokračujeme dále. Cesta je lemována zvláštními dopravními značkami. Zvláště tato mne zaujala shlukem písmen m. Kolem prosupěla loď, která nás včera vozila a my jsme dosupěli do vesnice Aggstein. Fotím: tam musíme vylézt! Je pěkné horko, dusno, všude bují jarní příroda. Pylová alergie, hlad. Přímo u silnice nás čekala záchrana! Pan Sidor tu provozuje zahradní bufet. Všichni jsou vítáni, dobré pivo z Murau. Česká kuchyně v rakouské kvalitě. Než nám jídla donesou, fotím a natáčím. Kolem totiž plavou nejen plavidla převeliká, ale i podivná. Třeba tenhle katamarán. Jídlo je zde. Já měl senzační guláš, Věra českou klasiku.

Pak ovšem skončila legrace. Hrad je na opravdu vysokém kopci. Uff! Na jeho nádvoří je naštěstí hospoda. V pokladně jsme si hezky česky pokecali s paní pokladní; vyklubala se z ní Řekyně z Jeseníků, která se provdala do Rakouska. Zjistili jsme, že Aggstein patří témuž majiteli jako Schönbühel. Po záchovném kafi jsme prolézali hrad. V hlavní části je kaple a také nezbytný záchodek na hradby vysazený. Z dobře udržovaných dřevěných ochozů se dá zírat na zbytek hradu a do údolí Dunaje proti proudu i po proudu. Majitel se snaží hrad využívat co nejvíce, takže z objektu na nádvoří vytvořil společenský sál a z bývalé hradní kuchyně udělal funkční zařízení, ze kterého je zásobována přilehlá taverna a stoly na nádvoří. A ve sklepě je muzeum Nibelungů, kde je každá sága ztvárněna ve stylu vánočních betlémů. Ještě jsme vystoupali na opevněnou skálu v druhé části zřícenin, pokochali se dalšími výhledy na dunajské údolí a pak si obhlédli hrad zvenčí. A z kopce už to šlo hladce. Do Melku jsme se vrátili autobusem poté, co jsme vypili ještě jeden dobře ošetřený Murauer Bier v bufetu u řeky.

Fotogalerii z našich zdrojů najdete ZDE. A TADY jsou hradní internetové stránky.
8. května


SCHÖNBÜHEL

AGGSTEIN

Text:
    Karel Tampier
Foto:
    K. Tampier, Věra klásková

Zpět na stránky: