MAUGLÍHO BRATŘI
„Člověk!“ vyštěkl otec Vlk. „Člověčí mládě! Koukni se!“
Přímo před ním stálo, držíc se za spodní větev, nahé hnědé děcko, které sotva umělo chodit – heboučké, dolíčkovaté mrně,
jaké v noci do vlčího doupěte málokdy vkročí. Vzhlédlo k otci Vlkovi a zasmálo se.
„Tohle že je člověčí mládě?“ otázala se matka Vlčice. „Ještě nikdy jsem žádné neviděla.
Dones mi ho sem.“
Pokud je to nutné, vlk, zvyklý nosit vlastní mláďata, dokáže vzít do tlamy vejce, aniž by ho rozmáčkl,
takže ačkoli se čelisti otce Vlka pevně sevřely na zádech dítěte, nemělo ve chvíli, kdy ho složil mezi štěňata,
na kůži ani škrábnutí.
„Takový drobek! A je úplně nahatý – a kurážný!“ pronesla jemně matka Vlčice. Děťátko se mezi vlčaty dralo co nejblíž
k hřejivému kožichu. „Ó jé! Už se krmí s ostatními. Tak tohle je tedy člověčí mládě! Mohl se snad někdy nějaký vlk
pochlubit, že má mezi dětmi člověčí mládě?“
KRÁLŮV ANKUS
Za dva dny v noci, když Bílá kobra, zostuzená, oloupená a osamělá, truchlila v tmavém sklepení,
vletěl dírou ve stěně dovnitř tyrkysový ankus a s řinčením dopadl na podlážku ze zlatých mincí.
„Otče kober!“ řekl Mauglí. Dával si přitom pozor, aby zůstal na druhé straně zdi. „Vyber ze svého národa mladého,
dorostlého bratra, který ti pomůže králův poklad střežit, aby odsud už žádný člověk nevyvázl živý.“
„Aha! Takže se mi vrací. Však jsem ti říkal, že ta věc je smrt. Jak je možné, že ty jsi pořád naživu?“
zamumlal starý brejlovec, mezitímco se zamilovaně ovíjel kolem rukojeti ankusu.
„U býka, který mě vykoupil, já sám nevím! Tahle věc zabíjela během noci šestkrát. Už ji ven nikdy nepouštěj!“
QUIQUERN
Kotuko, který hezky kreslil v inuitském stylu, vyškrábal obrázky všech těchto dobrodružství na podlouhlý,
plochý kus mrožího klu s dírkou na jednom konci. Když se v roce Nádherné otevřené zimy vydal se svou dívkou na sever,
do Ellesmereovy země, nechal ten obrázkový příběh u Kadlua, který ho ztratil na oblázkovém štěrku jednou v létě,
když se mu rozbily saně na pláži jezera Netilling u Nikosiringu. A jeden Inuit od jezera ho napřesrok na jaře našel
a prodal v Imigenu muži, který dělal tlumočníka na velrybářské lodi v Cumberlandském průlivu.
Ten ho prodal Hansi Olsenovi, který později dělal kormidelního poddůstojníka na velikém parníku,
který vozil turisty do Norska k Severnímu mysu. Když turistická sezona skončila,
parník pendloval mezi Londýnem a Austrálií se zastávkou na Cejlonu a tam Olsen vyměnil mroží kel
se sinhálským klenotníkem za dva falešné safíry. Já jsem ho našel pod nějakým harampádím v jednom domě v Colombu
a přeložil jsem ho od začátku do konce.
Ukázka přeložených veršů:
RIKKI-TIKKI-TAVI
Z nory, kam had vlezl dřív,
jen jeden z nich vyjde živ.
Z rudých očí blesk vyletí:
„Pojď, Nágu, tančit se smrtí!“
Hlava se točí za hlavou.
(Drž se zpátky, Nágu.)
Skončí to až smrtí tvou.
(Až po tobě, Nágu.)
Toč se, toč, zde cíl je, cíl!
(Běž a skryj se, Nágu.)
Smrtonoš v kápi pochybil.
(Běda tobě, Nágu!)
<<< ZPĚT