Don Miguel Ruiz mladší: MALÁ KNIHA MOUDROSTI
(Pragma 2018)
POSTŘEHY O MOUDROSTI
Přišel jsem vás požádat o laskavost: abyste mi pomohli změnit svět. Nemluvím o světě lidstva,
o světě „tam venku“. Mám na mysli svět, který si vytváříte ve své vlastní mysli – svět, jenž je pravdivý pouze pro vás a pro
nikoho jiného. Víte, příběh svého života tvoříte vy sami. To vy tvoříte celou realitu, která je pravdivá jedině pro vás.
Na světě se nachází sedm miliard lidí a každý z nich si tvoří vlastní příběh. Vytvářím si svůj osobní svět, ale je to jenom
příběh. A ten není skutečný a není pravdivý. A stejně platí, že pravdivý není ani ten váš příběh. Rozdíl spočívá v tom, že
vy v jeho pravdivost věříte, kdežto já ne. Svůj svět začínáte měnit ve chvíli, kdy si uvědomujete, že jde pouze o příběh –
že to není pravda.
∗
Zamlouvá se vám, jaký vedete život? Anebo řekneme-li to jinak: jste štastní? Jestli ne a jestli se
vám nelíbí způsob vašeho života, pak prvním úkolem, který před sebou máte, je zjistit důvod. Místo abyste svalovali vinu na
kdekoho z okolí, začněte tím, že zjistíte, čemu věříte ohledně sebe sama. Uvědomte si, co jste se o sobě dozvěděli od svých
rodičů, přátel a učitelů – kdepak, ani je z ničeho neobviňujte, jenom se snažte zjistit, zda vám pomůže, když pochopíte, proč
se vám způsob vašeho života nelíbí. Snažíte se dostát nějaké představě ve své mysli, představě, kterou vytvořil někdo jiný?
Tím chci říci, že jste si tuto představu samozřejmě vytvořili sami – ale čí kritéria jste přitom používali?
Dost dobří jste právě takoví, jací jste. Jste dokonalí. Cílem této práce je přimět vás, abyste milovali sami sebe přesně
takové, jací jste, a abyste žili tak, jak žít chcete. Právě díky tomu budete šťastní.
∗
Všechno, co si myslíme, že víme, je pouze dohoda a ta je založena na našem jazyce. Jsou to jenom
slova. Pokud ve svém jazyce něco nazveme stromem, je to pravda jedině proto, že souhlasíme s významem tohoto symbolu,
nikoli proto, že by to byla skutečně pravda. Nemám tušení, co tahle věc ve skutečnosti je – jenom ji nazýváme stromem. A právě
proto říkám, že jsme všichni umělci a že tvoříme celý příběh o sobě samých a o našem světě a že je to jen příběh. Tenhle příběh
je pravda pouze proto, že ho vyprávíme jazykem, jemuž jsem se naučili. Dohlédnout za příběhy, které jsme vytvořili, vyžaduje
bdělost.
∗
Toltécké učení je úvodem k novému způsobu života, který nazývám cestou umělce.
V mém případě to bylo tak, že jsem se stal lékařem, konkrétně chirurgem, a pak jsem se rozhodl pro změnu, pro posun.
A něco takového dělá právě umělec, a ať už si to uvědomujeme, anebo ne, umělcem je každý z nás. U mě to proběhlo tak,
že jsem si přál opustit lékařskou praxi a zabrousit hlouběji do lidské mysli, abych doopravdy pochopil, proč je lidstvo takové,
jaké je.
Objevil jsem, že prostřednictvím toho, jak vnímáme život a všechno kolem sebe, vytváříme příběh o sobě. Slov používáme k tomu,
abychom vytvářeli příběh, který žijeme. Učíme se svou mateřštinu a rodiče a ostatní upoutávají naši pozornost a do mozku nám
ukládají to, co sami znají. Pak chodíme do školy a učitelé dělají totéž, co doposud dělali rodiče. Tímhle způsobem se učíme
komunikovat se všemi okolo. Jazyka používáme k tomu, abychom vytvářeli všechno, čemu věříme – celý svůj příběh. Je to
vlastně velmi jednoduché, ale když si tohle uvědomíte, změní vám to život.
∗
Když se narodíte, bez ptaní věříte tomu, čemu vás okolí učí. Přijmete identitu a role, které vám
určí rodiče: tohle je vaše jméno, tohle je váš domov a tomuhle věříte ohledně života, Boha a dalších věcí. Sdělí vám, kdo jste,
a zanedlouho reagujete na jméno, které vám dali, a tím, že jim věříte, se jim začínáte podobat. Není to ani dobré, ani špatné –
takhle to zkrátka je. Když si tohle začnete uvědomovat, dojde vám, že oni nevědí, kdo jste, poněvadž nevědí, kdo jsou oni sami.
To neví nikdo.
K tomu, abychom mohli existovat a být šťastní, nepotřebujeme vědět, kdo jsme.
<<< ZPĚT