29. 8. (včera) později večer:
Zítra uděláme ten výlet podle tvého návrhu. Je to přesně to, co jsem marně vymýšlela.
Dík.
VK: Já děkuju. A nehádej se.
Kurnik, di už chrápat!
VK: ...no jo furt...
Jak řekla, tak udělali. Večer přišla depeše:
  Dopoledne trh v Kirkbymoorside - pár stánků, ale skutečně lokální produkty: ryby, sýry, zelenina, pečivo. Kostel sv. Gregoryho, Kirkdale - pěšky - neznačeno, turisty tam nechtějí :O) → SILNÉ DUCHOVNÍ MÍSTO!





V&A kráčeli krajem, kde asi není nouze o povodně.



Měli štěstí, na internetu jsem našel i tuhle fotku:



To jsou pak holinky nutné. Oni však došli do cíle suchou nohou.







Kostel byl postaven v letech 1055-65 na místě původního (z roku 750!) Malá čtvercová věž vypadá staře, ale byla postavena až v roce 1827.





Viktoriánští občané naštěstí zachovali původní styl i v přístavbě. Nejvíce ceněným artefaktem jsou tisíc let staré sluneční hodiny nad jižním vchodem.



Jsou pozoruhodně zachovalé, protože byly po několik století pokryty omítkou a chráněny verandou.



Po stranách mají nápisy ve staré angličtině, kde se praví, že kostel byl přestavěn nějakým Ormem Gamelsonem v době, kdy byl Tostig Godwinson hrabětem z Northumbrie. Na webu jsem ten text nalezl ve zřetelnější schematické verzi.





Na verandě lze spatřit dvě náhrobní desky z 9. století. Loď kostela pochází z 11. století.





Na severní straně byla ve 13. století přistavěna boční ulička, kterou lemují kulaté pilíře s hlavicemi a kovovými držáky na svíce. Visí tam královský erb, vedle nějž lze spatřit poněkud neúplnou sochu Panny Marie s Ježíšem z 15. století. Našli ji někde na hřbitově, kam byla patrně po zohavení zakopána za reformace.







Jsou tu také pozůstatky zdiva se spirálovitými ornamenty a saskými kříži.



Mezi arkádovými pilíři jsou dvě velké hrobky z 10. století, pravděpodobně anglo-skandinávského původu.





V&A věnovali ještě pohled háčkovaným sedákům a varhanám, ohlédli se k oltáři a opustivše romantický kostelík vyšli ven.



Tam už celkem bez úžasu mohli pozorovat typický britský způsob sekání trávy.





Prý to tam bylo hezké.







Byl to zvláštní den. Seděl jsem skoro pořád u počítače a s panáčkem na googlemapě virtuálně chodil po stejných místech, kudy se pohybovali V&A. Věra vzpomíná v deníčku takhle:

SCARBOROUGH - nezapomenutelné

• parkování nad NORTH BAY: obešli jsme celé pobřeží až pod viktoriánský pavilon
• NÁDHERA: počasí, fajn lidi, krásné okolí, seafood bistro na pláži (místní fast food)

Nemohli ovšem přehlédnout obrovitý pomník člověka jménem Freddie Gilroy. Čtyřiadvacetiletý horník z hrabství Durham byl mezi prvními vojáky, kteří v dubnu 1945 vstoupili do koncentráku Bergen-Belsen, kde nalezli šedesát tisíc zbědovaných vězňů a hromady mrtvol. Ve stáří pak Freddie sedával na krásné pláži ve Scarborough a vyrovnával se s hroznými vzpomínkami. Zemřel v roce 2008. Jeho sochu vytvořil Ray Lonsdale, jehož doménou jsou velcí rezaví panáci. Zapůjčil ji městu na jeden měsíc, ale občanům se natolik líbila, že sehnali padesá tisíc liber od sponzora, koupili ji — a Freddie mohl zůstat sedět na svém místě.



Ještě jsem vybral pár kousků z přehršle dovezených fotek:



Cestou k pláži navštívili romantický hřbitov a minuli nezvykle nekorektně tvarovaný záhonek.





U moře pak narazili na zajímavý způsob kempování, mohli si najmout koně, koupit nějaký artefakt z naplaveného dřeva, eventuálně se nechat zachránit.









Nad tím vším se tyčí hotel, ve kterém Herriot za války absolvoval vojenský výcvik, most a kabinková lanovka.





Věra kdysi nazpívala ve studiu BEVOX píseň SCARBOROUG FAIR — i vytvořil jsem z oné nahrávky a dovezeného materiálu videoklip:




  Večer Věra:  Další obrazové zpravodajství. Krásný den ve Scarborough (jarmark tu dnes nebyl) jsme završili u profláklé dvojice majáků na nejvýchodnějším výběžku Yorkshiru. Křídové útesy Albionu, čaj, déšť. Moc fajn! Mějte se! V.







A Allan nasbíral křídu, aby ji nemusela jeho škola (Univerzita Hradec Králové) tolik kupovat. Když Věra odpočívala na vyhlídce u majáku, tedy na tom nejvýchodnějším výběžku Yorkshiru, zavolala mi. Mobilním telefonem, pokrok se nedá zastavit. Řekl jsem, že tam právě chodím ve Street View. I když sedím doma. A ptám se jí: „Na které lavičce sedíte?“ A ona na to: „Na třetí napravo od dalekohledu.“ Podíval jsem se tam, ale nebyli tam. Street View bohužel ještě nepracuje v reálném čase.



Tak jsem si alespoň pro radost vytvořil strašidelný maják.