VK: ALNWICK - prší fakt hodně, nálada slabší. Oběd Černá labuť, na hrad kašleme, farní kostel sv. Michaela







Vybatolili se z oběda na ulici Narrowgate, zahnuli doprava a hned o dva domy dále narazili na výlohu, v níž se asi hodně dlouho neuklízelo.



Pohlédli na vývěsní štíty a hle — hostinec se jmenuje Špinavé láhve, takže je vše OK.





Původní název lokálu Ye Olde Cross vznikl podle kamene s černým křížem, který stavitelé hospody patrně šlohli na pobořeném hradu. Ten kdysi patřil normanskému rodu de Vesci, jenž měl černý kříž ve znaku. A jak vznikly „špinavé lahve“? Existují dvě různé legendy:
Někdy před 200 lety šel hostinský pro flašky, které měl za oknem a za a) zůstal na fleku mrtvý, či za b) na fleku zmizel. V obou verzích příběhu hostinská zakázala na lahve sahat, protože každý, kdo se jich dotkne, za a) padne mrtvý, či za b) zmizí.



V protilehlém parčíku napřahuje meč lord Percy, zvaný Hotspur (ohnivec, prchlivec), syn 1. hraběte z Northumberlandu, rebel proti králi Jindřichovi IV., též známá postava ze Shakespearovy tetralogie Henry IV.



Od parčíku vede ulice Pottergate k bráně Pottergate Tower, opačným směrem lze kolem informačního centra vniknout na Market Place, okouknout kamenný kříž, zmoknout a raději si nesednout na mokrou lavičku extravagantního designu.











V&A pak cestou ke kostelu přišli na hřbitov, kde Věra zůstal ohromeně stát u jednoho hrobu.



Hned fotila a poslala chytrafónem. Potřebovala se podělit o zvláštní zážitek.


VK: Okřídlená duše. Takhle se jmenuje první kniha ze série The Graveyard Queen, kterou jsem přeložila před pěti lety. Příští rok vyjde čtvrtý a pátý díl — fajn čtivo. A fajn koincidence! — v Alnwick, Northumberland.


Stále pršelo. Vsedli do auta a při hledání místa na obrácení našli odpočívadlo, ze kterého byl krásný výhled na hrad.



Pak projeli městem a branou Hotspur Tower k důležitému cíli.


VK: ! BARTER BOOKS — největší antikvariát, jaký jsem kdy viděla → STARÉ NÁDRAŽÍ → v šoku — nic jsem nekoupila...





Ano, vražedná kombinace regálů s knihami, vláčku nad hlavami a čaje pod ocelovou klenbou!













Stohy prvních vydání, nečekaná překvapení, svazky velmi staré a některé i velmi vzácné.









Zákazník si může vzít dovnitř i chlupatého společníka! A dát mu i pamlsek ze speciální nádoby!



Proč tedy nějaký zlý páníček nechal tohoto chudáka v autě venku?






KT: Den poslední, den plný knih, moře, golfu a psů... Po smutném včerejšku se Věra musela ke knížkám vrátit. Bylo krásně, Hotspur Tower byl zalitý sluncem.




VK: znovu ALNWICK = BARTER BOOKS v lepší kondici — PARÁDA! Pro knihomola zkrátka SCIENCE FICTION.





A už jsme viděli dva psy, tenhle vypadal jako Winston Churchill:





Když se knih nabažili, vyjeli k moři. Nejprve museli prosvištět nebezpečným golfovým hřištěm. Zasaženi nebyli.







Panoval odliv, ve vlhkém písku nechávali psi své stopy.



Věra je v čínském horoskopu pes, a tak tam udělala stopu také:





Opět se brouzdala příbojem; z podobných fotografií bych už mohl udělat slušnou výstavu. Bosé nohy v mořské vodě, to je ráj!





Písek na oné pláži byl hutný a tvárný, čiperná rodinka stavěla hrad, který ještě uvidíme.



Moji milí cestovatelé se pak šli podívat do města. Allan cestou nemohl nevyfotit projíždějící vlak, jistě mu táhla hlavou vzpomínka na železniční muzeum v Yorku.




VK: ALNMOUTH - písečná pláž, pěkné městečko

V dodaném souboru fotek byla i tato:



VZDĚLÁNÍ JE ZAJÍMAVÉ. PIVO A VÍNO JSOU ZAJÍMAVĚJŠÍ



Hospodu The Sun Inn jsem si ovšem musel najít sám při googlemapové procházce doma.



Zašli také do čajovny. Zajímavá výzdoba, ale místo činu jsem musel také pracně vygůglovat.





Po čajíčku zase k moři, pěkně kolem golfu. Objevili pevnůstku se zajímavým nápisem.





Dobrovolní dělostřelci v 19. století? Podívejme! A zase pes!





Slunce se kloní, příliv se přilévá. Následující pes stojí u výše zmíněné pískové stavby.



Hradní příkop jest již zaplaven. Bohužel, zkáza je neodvratná.









Další pes už může jenom očichat zbytky. Poslední západ slunce, poslední fish & chips.







Newcastle je od Amble vzdálen jenom hodinu cesty autem. Ubytování je nutno opustit do jedenácti, trajekt vyplouvá až v pozdním odpoledni. Co dělat v mezičase? Není dobré nechávat auto plné zavazadel na příliš dlouhou dobu na opuštěných místech. V&A to řešili metodou postupných přískoků. První zastávku udělali v městě Blyth, kde se dalo i občerstvit. Treskou, pochopitelně. Hned vedle Družstevní pohřební péče a naproti další ošetřovně mrtvých.





Etapa druhá končila na parkovišti nad majákem na St. Mary's Island. Maják postavili v roce 1898 na místě klášterní kaple z 11. století. Zdejší mnichové mívali na věži lucernu, aby varovali proplouvající lodě. Do roku 1977 nebyl maják elektrifikován, byl poslední, kde se svítilo olejem. V roce 1982 provoz zautomatizovali, dva roky poté úplně ukončili. Obrovitá Fresnelova čočka byla předána do muzea; o pár let později místní zastupitelstvo udělalo z té krásné věže-rozhledny turistickou atrakci; čočka vrácena, vybírá se vstupné.





Podél cesty k majáku je řada laviček, vyzdobených vzpomínkovými artefakty. Vizitky, věnečky, kytice... Smí se na takové lavičce vůbec sedět? Nabo tam sedávají jenom příbuzní, pozůstalí a donátoři?







Nevíme, ale je odtud prima rozhled. A protože je právě odliv, lze se dostat i na ostrůvek jenom lehce navlhčenou nohou. Na maják naši cestovatelé nešli: Fresnelovu čočku už viděli před dvěma lety ve Walesu. A zadarmo, tady by za ten pohled zaplatili tři libry. Raději šli zkoumat odhalené dno, kde nalézali všemožné zbytky.







Kochali se pohledy na maják, na předměstí Newcastlu a na širé moře.







Allanovi se tam líbilo. A přiběhl se rozloučit poslední pes!





Konec dobrý, všechno dobrý!



Dánský Král mořských cest pohltil V&A + automobil a odplul bez problémů z Newcastlu zanechávaje za sebou širokou brázdu.




  [10.09.2017 9:09:00] VK: Přistáváme. Krásná, klidná plavba.