Tahle fotka vznikla ve čtvrt na deset dopoledne. Čekal nás přesun do dalšího nocležiště k příbuzným Věřiných příbuzných, do Alvesty. Po poledni jsme se konečně utrhli a jeli. Po ubytování jsme první zastávku učinili před obchodem s podivným názvem, avšak s překvapivým obsahem.



Ve Švédsku je totiž státní monopol na prodej alkoholu; podobných prodejen je tam prý přes čtyři sta.



MALÁ ODBOČKA:
V 19. století měli Švédové spotřebu 46 litrů lihu na osobu za rok. Když si představím, že tehdejší pálenka měla obsah etanolu asi 50 procent, je to tedy 90 litrů chlastu za rok, tedy více než tři půllitrové flašky za týden. A to průměrně (!), tj. každý včetně babiček a nemluvňat. Tahle spotřeba byla prý důsledkem válečných tažení švédských armád do Ruska, kde se vojáci naučili od domorodců pálit lihovinu z obilí. A pak už Švédi chlastali jak Rusové, zvláště v zimě, kdy se v oněch krajích nedá dělat skoro nic jiného. Začalo to vadit až při rozvíjení průmyslu: dělníci padali do strojů a pod stroje, takže majitelé továren začali postupně prosazovat různá opatření. Vyvrcholilo to 27. srpna 1922 referendem o prohibici, kdy 55% oprávněných voličů jen tak tak zabránilo úplnému zákazu prodeje v poměru 51:49. Vznikl ale státní systém prodejen a různých omezení.



U kasy jsme měli zase provinilý pocit :o)



O kus dál byl další zajímavý obchod. Lidé sem donášejí nepotřebné funkční věci, nábytek, oblečení, knihy a podobně. Dobrovolníci vše zadarmo třídí a prodávají, chudší lidé lacino kupují a výtěžek jde na dobročinné účely. V dalších letech jsme něco podonbného viděli na Britských ostrovech.



Dojeli jsme do Växjö, prošli pěší zónu Storgatan, podívali se na jezero a navštívili katedrálu.











Kromě krásného skleněného stromu nás zaujal hlavně dětský koutek; zdá se, že švédská církev nevyžaduje od prťavých účastníků příliš aktivní účast na obřadech. Mohou si hrát, zatímco rodiče v klidu uspokojují své duchovní potřeby.







Poslední zastávka patřila místní kuriozitě. Je to obrovský vodojem, jehož dno tvoří betonová klenba.



Pokud se pod ní vyrobí nějaký zvuk, třeba krásný zpěv, zní to tam ještě půl hodiny po odchodu zdroje.