A jedeme domů. Z nutného přesunu na trajekt do Trelleborgu jsme si udělali krásný celodenní výlet. Brali jsme to trochu po vedlejších silnicích. V Bosjö jsme viděli krásný větrný mlýn a klášter, u nějž byl hřbitov s velmi zajímavými náhrobky.











Pak jsme dorazili do starobylého univerzitního města Lund (založeno r. 990), kde se nám omylem povedlo projet pěší zónou až na náměstí.



Tryskala jim tam voda z chodníku. Buď to byl umělecký záměr, nebo to nějaký instalatér špatně nainstaloval. :o)



Moc pěkné město, krásné staré stavby a cyklistický ráj. Člověk má v těchto situacích tak málo času! Čím víc toho vidí, tím jasněji vidí, že toho viděl málo!





Další zastávku jsme udělali zcela nahodile. Zaujal nás kostel v Håslöv. Tak jsme u něj zaparkovali, a jak už je naším zvykem, prošli se po hřbitově.





Každý národ má svůj hřbitovní svéráz.





Do Trelleborgu jsme dorazili s velkou časovou rezervou, takže jsme si pohodlně prohlédli park, věž a zvláštně krásnou fontánu.





Stihli jsme dojít i k vikinské tvrzi, kterou pro nás švédští památkáři hezky zrekonstruovali.



Obytné stavení, vstupní brána zvenku, zevnitř i z boku. Pěkné!








Noc jsme přežili na trajektu. V lodní prodejně jsem Ondrovi koupil kocoura Garfielda v nočním úboru. Ať má chlapec památku na noc strávenou na lavici v restauraci na palubě lodi s předlouhým podivným názvem!



On spal a my jsme s Věrou dýchali ranní kyslík na palubě.



Přistáli jsme v Rostocku.



Následující cesta přes Německo byla úmorná. Strašné vedro. Úžasný automobil Renault Twingo, narvaný zavazadly, maličký a bez klimatizace, dělal co mohl. Až tato cedule v Lužickém Srbsku nás přivedla do dobré nálady:



Taxme se tam obsvježily. A dojeli domů. Zůstaly nám pěkné vzpomínky a upomínkový předmět.