Následující den jsme strávili v Alvestě. Hlavní tamní pamětihodností je historická dřevěná zvonice. Stará telefonní budka se jí tvarem nápadně podobá.





Vedle zvonice jsou staré kříže a zvon, před kostelem je možno vidět runové kameny, ve Skandinávii velmi časté.





Na přilehlém hřbitově nás zaujala prostota některých hrobů.



A opět starší dřevěné domy s trávou na střeše a zvláštní prolínání starého se současným.





Ondra měl v té době ve velké oblibě železnici, takže prohlídku nádraží jsme nemohli vynechat.



Kromě moderní soupravy nás potěšila i stará lokomotiva, která parkuje před nádražní budovou. Moc pěkná, z roku 1912, vybavená nezbytnými pluhy na sníh.







A uvnitř nádraží mají i menší, dřevěnou.





Blížila se devátá hodina večerní, ale bylo pořád zdánlivě odpoledne. Do slunovratu scházel sice ještě měsíc, ale nacházeli jsme se hodně na sever od našich domovů. Bloumali jsme čtvrtí rodinných domů a slunce stále ne a ne zapadnout.







Pochopili jsme důvody, které Švédy vedou k instalaci velikých oken se zavěšenými lampami: v zimě si vytvářejí iluzi, že venku svítí sluníčko. Zevnitř to pak vypadá takhle:



Snědli jsme pozdní večeři a uložili se ke spánku ve švédském domečku.