V úterý vypuklo krásné počasí. Využili jsme ho k procházce do přístavu, směrem k Titanic Quarter, a konkrétně k Muzeu Titaniku, kde už jsme před třinácti lety byli při prvním výletu do Severního Irska.

Brali jsme to přískoky mezi osvěžovnami, protože Ondra ještě nebyl zdravotně úplně v pohodě. Měl dokonce tak zalehlé uši, že jsem mu radila, ať u pořadatelů koncertu žádá slevu, protože toho slyší sotva polovic. Tak drzej ale nakonec nebyl.

Za těch třináct let se na Queen’s Island rozmnožily nové obytné domy a zjevně prosperující firmy. Nepamatuju si, jestli tady tenkrát před lety jezdila městská doprava, ale teď tady určitě je, asi kvůli těm průmyslovým podnikům.

A taky nás zaujala nově vybudovaná poznávací stezka věnovaná samosebou Titaniku a stavbě lodí vůbec. V roce 1584 byla oblast Belfastu, konkrétně místo u řeky Lagan, uznána sirem Johnem Perrotem, irským místodržícím (Lord Deputy of Ireland), jako nejvhodnější lokalita v Ulsteru pro budování lodí.

Loděnice Harland & Wolff jsou nepřehlédnutelné.

Dozvěděla jsem se, že o rozkvět průmyslu, potažmo celého města se zasloužila vizionářka královna Viktorie, která v polovině 19. století zadala stavebníkům zakázku vybudovat průplav mezi Belfastem a Dundalkem, kudy by mohly proplouvat veliké zaoceánské lodi. Z vytěžené zeminy pak vznikl právě Queen’s Island – a že to bylo nějaké zeminy!

Neodolali jsme a cestou fotili některé skleněné artefakty ze série Glass of Thrones.

Shodli jsme se na tom, že čeští skláři asi o chleba nepřijdou. Nicméně světelné podmínky zdejším umělcům výrazně zvýšily skóre.