...jsme se tenkrát vydali sami, jenom Věra a já, letadlem. První fotka je ovšem ještě z vlaku.



České dráhy tehdy totiž prodávaly zlevněné jízdenky z jakékoli stanice na pražské letiště. Od hlavního nádraží se pak jelo do Ruzyně zvláštním autobusem. Byl narvaný k prasknutí.



Tady jsou naše kufry nakládány do letadla společnosti Air Lingus, zatímco my sedíme smutně v hale. Proč smutně? Chtěli jsme si před odletem dát panáka, leč právě byla v Česku vyhlášena prohibice kvůli otravám metylalkoholem. Na letišti byly všechny regály s pitivem zakryté. Nechápal jsem, že zákaz prodeje byl vyhlášen zcela plošně. Nedovedu si totiž představit (asi jsem naivní), že by někdo prodával falešnou irskou whiskey v duty free na letišti. Chm...





Kufry byly naloženy. Zakrátko ocelový pták vzlétl a stevard měl pro naše potřeby pochopení. Už to bylo veselejší.





Přelétli jsme moře, Anglii a ještě jedno moře a byli jsme zpátky v Irsku.



Sympatický taxíkář nás přepravil do Avondale Postel & Snídaně.





Před touto firmou vás důrazně varujeme!
Ono spací a stravovací zařízení je spravováno jakýmisi orientálci (odhadovali jsme to na Pakistán). Pokoje jsou neuvěřitelně prťavé. Ten náš byl navíc sice se sprchou, ale bez záchoda! Věra předvedla špičkovou asertivitu. Při hádce s recepčním orientálcem jsme se dozvěděli, že jsme si výslovně neobjednali ensuite room, pročež tam máme jen sprchu. Nicméně druhý den nás přestěhovali do jiného, kde záchod byl, aniž by chtěli více peněz.





Room byl trochu větší, vešly se tam i dvě židle. Zato tam byla postýlka poněkud necelistvá. Chm...



Pod okny nám stále burácel silný provoz na Lower Gardiner Street, kde ráno stál pestře oděný muž. Zastavoval červeným terčem dopravu, když chtěly přejít ulici školní dětičky. Lollipop, čili „lízátko“ se mu říká podle pracovního nástroje, jenž tvarem cukrovinku připomíná.





Ubytování mělo však i výhody. Hned naproti byl hotel O’Shea’s, pestře vyzdobený, v přízemí obsahující příjemnou restauraci s příznivými cenami. A to vše pouhé dva bloky od O’Connell Street, což je takový dublinský Václavák.








Večer jsme se přemístili taxíkem do Áras Chrónáin Ionad Cultúrtha, střediska irské kultury. Na smluvenou schůzku s kamarády muzikanty jsme dorazili první, i vyčkávali jsme u cideru a piva. Bylo tam útulno.





Přišli jenom Kevin a John, Martin Nolan dlel kdesi v cizích krajích. Věra tím pádem měla větší prostor pro předvedení svých kousků a irské publikum se občas radostně přidávalo ku zpěvu. Nevěřte tomu, že všichni Irové zpívají hezky! Dostavil se také nezničitelný Muiris Ó Conchubhair, Ealaíontóir, po našem Maurice O’Connor, umělec.



Pozorně Věru sledoval a kreslil. Výsledek máte zde:





Noc hezky plynula, všechno bylo velmi irské. I nápisy tam jsou irské.





Co znamenají? Jenom jsem odhadoval. Tenhle vypadal výhrůžně. A ten plakát vpravo mne pobavil velmi.



Kdo si objedná chlast či pivo KELTSKY celou větou, dostane razítko do soutěžní kartičky. Po zisku osmi razítek má šanci na vítězství atd. - jak úžasný způsob národního obrození!

Byli jsme zpátky v Irsku.