V úterý ráno se nám naskytl pěkný pohled na zlatou harfu pod oknem. Leč neotálejme, čeká nás výlet vlakem. Pojedeme příměstskou dopravou DART (Dublin Area Rapid Transit).





Jízdenky se nám podařilo vytlačit z automatu celkem bez problému a už drandíme na poloostrov Howth, výletní místo Dubliňanů.





Začali jsme prohlídkou kláštera a hřbitova. Kostel Panny Marie pochází z 2. poloviny 14. století.





Pak jsme stoupali na kopec mezi zahradami s neuvěřitelnou vegetací. Nahoře vidíte blahočet (Araucaria) a to dole není palma, ale dračinka jižní (Cordyline australis):





Některé ozdobné brány připomínají Versailles, některé zahrady vypadají jako přesazené z jižnějších krajin.



A už jsme na jihovýchodním břehu poloostrova. Toto je místo, ze kterého se v autě zřítil do moře hlavní zloduch v knize Elegie za April od Benjamina Blacka.






Kousek odtud je maják Baily s přilehlým heliportem. Počasí je nádherné, měkká tráva zve k posezení. Část stráně asi před nedávnem zachvátil požár.







Kolem břehu vysoko nad mořem vede turistická stezka. Nad ní jsou k vidění luxusní vily, pod ní spadají do moře romantická skaliska.















Šli jsme na sever, maják maják zůstal za námi. Cestou nás pořád sledovala ptačí hlídka.





Před námi se objevil ostrov Ireland’s Eye, který uzavírá zátoku Carrigeen z východu.





U ní leží osada Howth - „A Dublin Coastal Village“. Pokračovali jsme z kopečka kolem dalších dračinkových hájů.





Narazili jsme na domek, ve kterém žil básník Yeats.







Vyhnuli jsme se hlídacím lvům a sešli postupně až dolů k moři.





Všude kolem se motali racci obojího pohlaví.





A toto je veledobrý seafood chowder, polévka z plodů moře, téhož dne ráno pochytaných. Seděli jsme v O’Connellově pubu, mlaskali a s úžasem zírali na způsob, kterým si Irové odkládají v hospodě svá saka.






Pak jsme se vydali na procházku kolem přístavu. Je v něm zaparkovaná spousta plachetnic a pár nafukovacích motorových člunů, kterými se asi majitelé k nim dopravují.





A nad námi majestátně klesala letadla na přistání. Dublinské letiště je nedaleko.





Uprostřed osady se tyčí zvláštní pomník, obletovaný a obkakávaný ptactvem.



Dopravní značky varují automobilisty pře šplouchnutím do moře.





Rybářské lodě mají odpoledne dávno po šichtě. Sami rybáři však ne, ti si sešívají potrhané sítě.





U břehu je souvislá fronta hospůdek, skladů a obchodů s rybami.



Znaven dojmy jsem spočinul na šutru proti velkému majáku. Kolem se pídilo množství malých ptáčků po různých dobrotách.







Chvílemi prudce pršelo, takže jsem (emohl jsem fotit, chvílemi bylo jasno a větrno.





Ještě jsme se potěšili slovní hříčkou na vývěsním štítu:
plaice=platýz, place=místo či prostor. Čte se to stejně. Nicky je žertéř.



A objevili jsme další zvláštní artefakt. Je to pilíř Ready Boat, autorem je Seán O’Dwyer. Pokud chcete nastudovat, co toto dílo znázorňuje, můžete tak učinit v angličtině zde.



Ale již se připozdilo, vlak čeká.