Nádherné ráno! Jedeme nakoupit.





I tady patří Lidl k lacinějším. Chtěli jsme si obstarat i nějaké pití, leč neprodali nám ani pivo! Částečná prohibice do půl jedenácté dopoledne! Takhle se v Česku za socialismusu také blblo, pamatujete? Tak jsme si alespoň prohlédli krásný strom.





Vrátili jsme se s autem a vyrazili znovu do města pěšky. Bydleli jsme nad místní prťavou nemocnicí, blízko od hlavní silnice.







Cestou jsme narazili na podivnou vegetaci s obrovitými lupeny a šišticemi. Dodatečně jsem zjistil, že to je invazivní plevel, který zamořil západ Irska po roce 1939: batora chilská.





Chodili jsme po Clifdenu, který jsme loni poznali jen letmo. Narazili jsme přitom na svérázné týpky.





Chvíli jsme obdivovali blízké hory a pak se vrátili na základnu kolem místní školy. Právě měli přestávku.






Po krátkém odpočinku jsme šli na oběd. Ty týpky stály na náměstí pořád.





A ještě další. Před hospodou seděli dva zvláště zajímaví pánové, popíjeli tam během festivalu pořád.





Tento pán byl snad majitelem onoho restaurantu, alespoň se tak při našich dalších návštěvách choval.



Ovcí jsme viděli v Irsku náramně mnoho, ale tento artefakt byl unikátní.



Na lunch jsme si zašli do restaurace Mitchell’s. Bylo to tam stylové, v prvním patře jsem cestou na záchodek prošel lokálem, připraveným na dinner. A v předpokoji samotného WC jsem narazil na malou výstavku historických vývrtek.










Odpoledne jsme vyrazili na dlouhou procházku okolo clifdenského zálivu.



Byl odliv, takže odstavené lodě k našemu překvapení stály na dně, některé vypadaly podivně.





Cesta postupně stoupala, v hustých křoviskách vesele bzučeli čmeláci.





Idylka. Počasí se stále měnilo, inu, jak je v Irsku zvykem.



Na stráních okolo zálivu jsou hlavně nová sídla bohatců. U přístavu pobřežní cesta končí, dá se ale vylézt kolem dalších haciend výše na hřbet poloostrova kolem podezřelých hradeb a pasoucích se oslů.














Pěkný výhled na oceán a návrat do Clifdenu po silnici na vyšší úrovni.





V zálivu jsou k vidění farmy na chov mušlí (kdo by se s tím lovil, že!), typické irské scenérie, zbytky starých baráčků a nová letní velkosídla.









Ke clifdenskému hradu jsme sestoupili po cestě, jež vede k oné podzřelé bráně, kterou jsme viděli předtím. Projde se soukromým pozemkem, kolem pasoucích se koní. Jsou přítulní.







Užaslé oko poutníkovo pak popatří na pradávné menhiry. Jenom prťavá cedulka na kůlu v koutě pozemku však pozorného turistu informuje, že byly postaveny panem farmářem teprve v nedávných letech, ale jeden z nich je zaručeně pravý!!! Který to je, to se ovšem neví.





Nesmíte se nechat zastrašit ovcemi, které se tváří nedůvěřivě.



Ale dál už to stejně nešlo. A ten hrad vypadal nějak betonově. Později jsme si nastudovali, že ho postavil zakladatel města Clifden, pan John D´Arcy, v roce 1818. Původní stav:





Vrátili jsme se. Ještě jedna cottage k pronajímání a úžasný pohled na Clifden s horami v pozadí.





Osel, který asi hlídá clifdenský vysílač. A už nás vítají batory chilské v ulicích města.