Předem jsme si u firmy BRANDNER objednali plavbu lodí krajem Wachau. A tak nás tato loď s korunkou bude dneska vozit po Dunaji a my se budeme kochat pohledy z vyhlídkové paluby. Zatím ještě stojíme a výhled máme jenom na konkurenční plavidlo, ukotvené vedle.



Cestujících je jenom několik, sezóna ještě plně nezačala. Kolem poskakuje s foťákem elegán v rakouském sáčku a uměle rozedraných džínách.





Vypluli jsme, Melk necháváme za sebou. Jsme na krásném žlutozelenohnědém Dunaji, kde se to loděmi přímo hemží.





A už tu máme první atrakci: zámek Schönbühel, kousek za ním klášter.





Z močálisek podél břehů stoupá pára a z mlh se noří zřícenina hradu Aggstein.



Stojí vysoko na skále. Trápila nás otázka: vyšplháme tam zítra?





A vzápětí míjíme hrad Hinterhaus nad městečkem Spitz.





Dunaj tu proudí velmi silně, takže přívoz musí být připoután ke kladce, která se šine po laně napjatém přes řeku.






Suneme se dále do mlh, kolem kostela sv. Michala podél nekonečných vinic.







Necháváme za sebou ještě jeden kostel zasvěcený svatému Michalovi ve Weißkirchenu, míjíme další vinice a v dáli před sebou už vidíme zříceninu hradu Dürnstein.







Městečko pod ní nám předvádí svou proslulou barokní siluetu. Modrá klášterní věž je považována za symbol kraje Wachau.






Plujeme dál. Kolem supí proti proudu loď s nápisem v azbuce. Byla bulharská, jak jsem později zjistil.







Naše loď byla skoro prázdná, v kajutě seděl jen osamělý piják kávy. Na stěně svítila obrazovka radaru, mohli jsme sledovat, jak se kapitán vyhýbá mělčinám.





Tento můstek byl pak sklopen oním usměvavým lodníkem na molo v Křemži. Konečná! Sotva jsme vystoupili, vtrhly do lodi početné davy turistů. Zájezdy se sem hrnou samozřejmě od Vídně, nikoli od Melku.






Na nábřeží jsou podrobné informační cedule pro návštěvníky. A hle! Opět se nám vnucují britské dějiny. Richard Lví srdce byl totiž cestou ze Svaté země vězněn právě na Dürnsteinu!



Procházíme branou a ocitáme se na náměstí Minoritů.





Kostel je používán jako koncertní síň.



Jsme vybaveni dvěma foťáky, takže fotíme oba, občas jeden druhého.



Věra se specializuje hlavně na detaily; někdy takové, jindy onaké a jiné, různé, podivné i slizké.