Cesta domů do Čech vede přes Zwettl, kde se nachází starý cisterciácký klášter. Byli jsme tam skoro sami. Vyfasovali jsme v pokladně česky psaný popis prohlídkové trasy a za stálého mírného deště jsme kráčeli a zírali.





Prošli jsme zahradou pod barokní částí až k sociálnímu zařízení z 12. století.





I tady byla v roce 2002 velká voda. Když jsme tam byli v roce 2013, tvářila se řeka ještě klidně.





Prolezli jsme skrze staré sklepení do nádherných ambitů s pečlivě restaurovanými detaily.







Zvolna jsme se loudali křížovou chodbou kolem rajské zahrady. Jedna část ambitů je vybavena nádherně vyřezávanými lavicemi podél stěn.







Nahlédli jsme do kapitulní síně a zameditovali si u románské kašny. Byl tam boží klid, nikde nikdo.





Objevil jsem zvláštní stojan na obětní svíčky: do napodobeniny svíce se strčí zakoupená a zapálená malá náplň, která vypadá jako elektrická pojistka. Šikovné! Ale pořád pršelo, obloha byla smutná, končila nám krátká dovolená. Rádi bychom se do Wachau ještě někdy vrátili; neviděli jsme všechno a bylo tam hezky. Třeba takové heurige :o)




Když jsem dopsal původní verzi tohoto textu, bylo 6. června 2013. Vrcholily povodně, které i na Dunaji vyhnaly druhdy životadárnou kapalinu na historická maxima. Takhle nějak vypadala 3. června silnice, po které jsme přijeli v květnu do Melku:



Při návštěvě Křemže jsme se děsili značky z roku 2002. A takhle to tam vypadalo měsíc po našem odjezdu:





Naštěstí, zdá se, rakouští činitelé po zkušenostech z předchozích záplav něco udělali. Povodňové zábrany vypadají bytelně a jsou chytře kombinované s ochrannými valy.



Ale nakonec to tak úplně zle nedopadlo, protipovodňové zábrany zafungovaly docela spolehlivě. Rakouští hasiči to hezky zdokumentovali na YouTube: