V informačním centru nám padla do ruky brožura s názvem Mobil in der Wachau. A hle: kolem Dunaje mezi Melkem a Křemží jezdí osm autobusových linek a tři přívozy, jak vidíte výše. Říkají tomu Wachau-linien. A ještě větší úžas: V každém autobusu nebo na lodi se dá koupit za pouhých 10 € jízdenka, která platí celý den na všech linkách!



A tak jsme ve čtvrtek ráno v Melku vlezli do skoro prázdného autobusu, zaplatili, usedli a jali se sledovat průběh cesty na displeji. Linka WL2, pravý břeh Dunaje, směr Rossatz.



Vystoupili jsme na zastávce u kostela, zamávali autobusu a vyrazili na náves.





Na co je ten zavěšený věnec? Označuje heurige, domácí provozovnu nějakého vinaře. Na víno je ještě brzy, ale kafíčko bychom si dali!



Bóže, zase tři stejná písmenka za sebou! Doufáme, že slovo Eckerl znamená koutek a není odvozeno od Ecker ⇒ bukvice, žalud! Kavárna byla dobrá, takový rodinný podnik, ze kterého obsluhovali i stoly na návsi okolo pranýře.





Dopito. Prošli jsme vesnicí, kde je každý volný pozemek využit k pěstování vína.





Zaujal nás také roztomilý domov hudby. Pak už jsme se ploužili za sílícího vedra vinicemi k břehu řeky.





Ještě krátký odpočinek v ovocném sadu, pak další vinice a další sad, kde všechno kvete, vyhnout se kuriózní čtyřkolce - a jsme u Dunaje.









Na druhém břehu je Dürnstein, náš první dnešní cíl.






Vodní tok překonáme přívozem, máme přeci kouzelné lístky! Paluba prťavé lodice byla přeplněna bicykly českých turistů.





Přívozník prohlásil, že je prudký proud, a tak možná přistaneme až v Křemži.



Vpřed! Natočil jsem to pro představu na video.


Přeci jenom se podařilo přistát v Dürnsteinu, přívozník jenom nejapně žertoval.



Hlavní ulička, samé obchody se suvenýry. Tenhle se nám líbil nejvíc:



Městečko je plné pamětihodností, viz fotogalerie:




Jsou tam i malebná zákoutí; jak se asi do té garáže vjíždí?



Dunaj tu dělá ostrou zatáčku, takže loď, která pluje proti proudu, je tlačena ke břehu. Což jsme zažili na vlastní kůži předevčírem.



Zasekli jsme se v jednom z obchodů s vínem, kde se dá ochutnat, nakoupit, ba dokonce i anglicky pokecat s vinařem.







Opustili jsme město a proslulou vinicí došli na zastávku.








Druhý autobus! Dovezl nás do Weißenkirchenu, kde jsme v restauraci Weiße Rose chutně poobědvali.





Hospoda jako v Čechách.








Pak jsme po krytém schodišti vylezli do kostela, který byl už třikrát renovován.







Shlédli jsme nástěnku a výstavku zvonových srdcí.





Vedle kostela je zachovalý objekt nejstarší školy v  Dolním Rakousku.





Ještě pár vinných keřů, sušárna kukuřice a šli jsme z kopečka k silnici, kolem obydlí člověka s úžasným jménem a přes koleje místní výletnické lokálky k obchodu.









Ne, nebudeme zakládat vinohrad, raději jsme nastoupili do třetího autobusu.