10. 5. 2013
Vytáhli jsme po pěti dnech auto z průjezdu a popojeli na druhý břeh, do zámku
Artstetten. Vyšplhali jsme ke kostelu.
Jeho vnitřek působí trochu smutně, možná proto, že jsou tu pohřbeni
František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský - Este, jeho žena
Žofie Marie Josefína Albína vévodkyně z Hohenbergu, roz. hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína a jejich syn,
Maxmilián Karel František Michael Hubert Anton Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu. Jsme na místě, které slouží jako muzeum konce rakouského císařství.
Hned v bráně do zámku jsme zjistili, že nejsme první Češi, kteří expozici navštívili. Na nádvoří stojí kopie auta, v němž Ferdinand a jeho žena jezdili
v roce 1914 po Sarajevu.
Také tam byl prapodivný artefakt, který vypadal jako výsměch arcivévodově celoživotní lovecké vášni; ale byla to jenom upoutávka na sezónní výstavu o kultuře stravování.
Hned v úvodu hlavní expozice jsme užasli nad truhličkou, kterou
FFd´E dostal od věrných Čechů.
Výstava začíná truchlivě. Na černých stěnách je seznam mrtvých Habsburků, kterým jsou pak postupně věnovány další mítnosti.
Je tam k vidění mnoho zajímavých obrazů: mladičký
Franz Josef v Alpách, zasebevražděný
korunní princ Rudolf, císařův brácha
Maxmilián I. Mexický, přijímající delegaci domorodců, později popravený a další brácha
Karel Ludvík v pracovně. Ten se zase na pouti do Svaté země napil bahnité vody a zemřel na tyfus.
FFd´E byl družný, kamarádský a dovedl si ze sebe udělat srandu.
Holdoval sportům, cestování a lovu - toto je seznam jeho úlovků:
Celková suma zastřelených zvířátek je smutně úctyhodná.
A samozřejmě se spolu se strýčkem velmi angažoval ve vojenských záležitostech, takže v muzejní expozici můžeme vidět obrazy z manévrů a dokonce i krásný model lodi s prťavým císaříčkem na palubě.
Po jeho druhém strýčkovi
Maxmiliánovi zůstaly mexické kytary, po dětičkách židle na krmení u stolu, a po celé rodině koupelna a přenosné toalety.
Zachovala se i kabina od výtahu, kamna a portrét krásné
vévodkyně z Hohenbergu, kterou
FFd´E tak miloval.
Začali jsme truhličkou od věrných Čechů, do Čech se v duchu vracíme: následníkův syn za války uklízel latriny v
Dachau, v pětačtyřicátém mu Rudá armáda umožnila dělat starostu v
Artstettenu a později ho čeští myslivci rádi vídali jako
devizového cizince ve svých polesích.
Z toho by se jeden posadil! Tak už jenom plánek a model Sarajeva v roce 1914 a posmrtné masky.
Opustili jsme Artstetten s poněkud upřesněnými názory na historii.