Vytáhli jsme po pěti dnech auto z průjezdu a popojeli na druhý břeh, do zámku Artstetten. Vyšplhali jsme ke kostelu.



Jeho vnitřek působí trochu smutně, možná proto, že jsou tu pohřbeni František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský - Este, jeho žena Žofie Marie Josefína Albína vévodkyně z Hohenbergu, roz. hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína a jejich syn, Maxmilián Karel František Michael Hubert Anton Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu. Jsme na místě, které slouží jako muzeum konce rakouského císařství.





Hned v bráně do zámku jsme zjistili, že nejsme první Češi, kteří expozici navštívili. Na nádvoří stojí kopie auta, v němž Ferdinand a jeho žena jezdili v  roce 1914 po Sarajevu.





Také tam byl prapodivný artefakt, který vypadal jako výsměch arcivévodově celoživotní lovecké vášni; ale byla to jenom upoutávka na sezónní výstavu o kultuře stravování.



Hned v úvodu hlavní expozice jsme užasli nad truhličkou, kterou FFd´E dostal od věrných Čechů.





Výstava začíná truchlivě. Na černých stěnách je seznam mrtvých Habsburků, kterým jsou pak postupně věnovány další mítnosti.





Je tam k vidění mnoho zajímavých obrazů: mladičký Franz Josef v Alpách, zasebevražděný korunní princ Rudolf, císařův brácha Maxmilián I. Mexický, přijímající delegaci domorodců, později popravený a další brácha Karel Ludvík v pracovně. Ten se zase na pouti do Svaté země napil bahnité vody a zemřel na tyfus.










FFd´E byl družný, kamarádský a dovedl si ze sebe udělat srandu.







Holdoval sportům, cestování a lovu - toto je seznam jeho úlovků:





Celková suma zastřelených zvířátek je smutně úctyhodná.



A samozřejmě se spolu se strýčkem velmi angažoval ve vojenských záležitostech, takže v muzejní expozici můžeme vidět obrazy z manévrů a dokonce i krásný model lodi s prťavým císaříčkem na palubě.







Po jeho druhém strýčkovi Maxmiliánovi zůstaly mexické kytary, po dětičkách židle na krmení u stolu, a po celé rodině koupelna a přenosné toalety.









Zachovala se i kabina od výtahu, kamna a portrét krásné vévodkyně z Hohenbergu, kterou FFd´E tak miloval.








Začali jsme truhličkou od věrných Čechů, do Čech se v duchu vracíme: následníkův syn za války uklízel latriny v Dachau, v pětačtyřicátém mu Rudá armáda umožnila dělat starostu v Artstettenu a později ho čeští myslivci rádi vídali jako devizového cizince ve svých polesích.







Z toho by se jeden posadil! Tak už jenom plánek a model Sarajeva v roce 1914 a posmrtné masky.





Opustili jsme Artstetten s poněkud upřesněnými názory na historii.