Procházíme se po městě romantickými uličkami se spoustou starých domů. Chvílemi jsem si tam připadal jako v Českém Krumlově. Fotili jsme zběsile; výsledky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.










Na řadě domů se vyskytují obrázky meruněk. Pak jsme objevili i obchůdek se zajímavým meruňkovým sortimentem pro alkoholiky.



V témže domě sídlí i první pomoc pro tytéž.





Nakonec jsme narazili přímo na sídlo firmy Bailoni, kde mají firemní prodejnu s kompletní nabídkou.



Kraj Wachau, jak se ukazuje, není jenom krajem vína, ale i meruňkovice. A firma Bailoni není jediná, která se výrobou těchto dobrůtek zabývá; už předtím jsme koupili v supermarketu chutný vzorek od Hellerschmida.





Během další prohlídky Křemže jsem tahal příšerně těžký batoh.



Městu vévodí věž u zrušeného kostela. Copak asi v něm je? Nakoukl jsem mříží dovnitř, zaostřil, a docela mě zamrazilo.





Deska před vchodem byla také děsivá.






Poobědvali jsme celkem laciný další řízek a prošli se okolo řeky. V dáli vidíte benediktinský klášter Göttweig.



Tento dům vypadá jako šašek, protože obsahuje muzeum karikatury.





A tenhle, v dolní části flekatý, mi připomněl povodně v roce 2002. A vskutku! Bylo to ono!








Udělalo se krásně, cesta proti proudu byla pomalejší, ale příjemná.





Lodní šrouby se snažily, od břehu se odrážela vlna, na které by se dalo surfovat.





Krásný kraj! Vesnice zalité sluncem, obklopené vinicemi, kolem všeliká šílená plavidla.







Po mezipřistání v Dürnsteinu musí loď prudce zatočit doleva a jet plnou parou, aby se dostala od břehu. Našemu kormidelníkovi to nějak nevyšlo, takže jsme náhle viděli nábřeží hodně zblízka a chvíli jsme dokonce drhli o dno. Příjemné to nebylo, ale loď zůstala naštěstí celá.






A pokračujeme vesele dále: Weißenkirchen, Sankt Michael, tunel místní lokálky.







Na palubě se objevují podivní lidé v podivných čepičkách a předjíždíme podivné soulodí.





Pak ještě Spitz, Hinterhaus a Aggstein.







Trochu zatočit a zříceniny mizí v dáli.





Tady jim skály padají na hlavu. Schönbühel před námi a za námi a je tu Melk!










Byli jsme tam asi o deset minut dříve. Ale co to? Přistáváme na hlavním toku u úplně jiného přístaviště! A posádka prchá z lodi!



Aha, oni odnášejí odpadky, flašky a zbytky! A potom se vracejí s basami piv, kanistry a vším možným na další plavbu.





Hurá, už zajíždíme na správné místo! Podivní začepenci se hrnou na břeh do přistaveného vlaku.





Došli jsme pěšky k penziónu a tam jsme na ně narazili znova!



Cestou jsme ještě minuli ukázku globalizační multikulturnosti.