Systém velšských západek a páček není jednoduchý. Poté, co jsme manipulovali s vchodovými dveřmi tak, že nešly zamknout, jsme se museli dovolat pomoci od paní domu. Pak jsme teprve vyjeli na jih, k moři. Jenom nás ještě chvíli pozdrželo červené světlo, jehož funkci dokonale vysvětlovala tabule pod ním.



Hrabství Vale of Glamorgan, Lavernock. Zvláštní pláž z obrovských šutrů, pokrytá mořskými řasami a potvorami rozličnými.



Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus)





Tomu, kdo vyleze na pobřežní skaliska, naskytne se pěkný výhled.





Kousek od břehu je kostelík sv. Lawrence, jenž proslul tím, že tam poprvé Marconi uskutečnil bezdrátové rádiové spojení.





U kostela je zajímavý hřbitůvek s hroby divně zdobenými, se dřevem, které nahrazuje kámen, ba i s rakví v zem zapuštěnou.









Pak jsme hledali středověkou vesnici podle adresy. Navigace nás zavedla tam, kde nebylo nic. Středověká vesnice existovala patrně jenom krátkou dobu a byla to další s typických pastí na turisty, jejichž životnost bývá někdy krátká. Při dalším hledání jsme náhodou našli odbočku k hezkému jezeru a pak jsme definitivně zabloudili.



Úzká silnice končila nad pláží, dalo se tam sedět na kamenné zídce a koukat na moře, pozorovat vodní ptactvo, maják na ostrově a sledovat rojení podivných plavidel, patrně majákových lodí.











Nádherná idyla mimo pasti na turisty, jako vždy zcela neplánovaná.



K dovršení všeho blaha nás ještě přišla pozdravit přítulná kočička. Později přilehla.







Pak už to šlo zase podle plánu. Penarth je letovisko z viktoriánských dob, takže je tu nezbytná promenáda s lavičkami, tradiční molo, spousta kaváren, lázeňských domů a hotelů z různých dob.













Vydali jsme se na molo a poseděli na lavičce. Je odtud hezký výhled na pláž.







Zaujal nás tento dům: v přízemí ocel a sklo, v prvním patře cihly, druhé patro sestaveno z barevných hrázděných domečků. Celé dílo je korunováno věžičkami a typickými britskými komíny.



Molo začíná u břehu objektem kavárny, jsou na něm různé stánky. Skoro všude je zákaz rybaření až na jeden poměrně malý kousek, kde se chytat může, ale nesmí se na podlaze řezat návnada!





Zato na druhé straně mola jsou přibity pamětní destičky na mnoho lidí, už ve čtyřech řadách.





Tady se zase nesmí klást květiny ani jiné tentonočky (other items), jinak budou odstraněny.





Celé molo spočívá na kovových sloupech a končí roztomilou chaloupkou.





Kolem se proháněly vyhlídkové čluny, bylo krásně, spojení s domovem dobré.





Tak ještě foto na památku a pryč.





Na pláži jsme zastihli partu rybářů v pilné práci. Záchranáři se naopak nudili.







Ještě jeden zajímavý snímek. Inu, velština! Blwch = krabice, llwch = prach. A čte se to skoro jako BLUCH ČUCH, ovšem CH se musí zachrčet, LL je něco mezi č a š. A je třeba trochu chrochtat.



Ve Walesu prý pořád prší. Absolvovali jsme další krásný výlet, jedeme vlevo po krásné dálnici a neprší!









Kdysi jsme s otcem sbírali fotky a obrázky hradů a zámků. Našel jsem tehdy v českobudějovické vědecké knihovně náhodou tlustou knihu s velšskými hrady, byly v ní krásné perokresby. Abych naši sbírku obohatil, překresloval jsem je na pauzák a zařazoval jako úžasné unikáty. Ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že si některé z nich ke stáru sám vyfotím digitálním foťákem v pestrých barvách! Hrad Caerphilly byl jedním z nich.



Před hradem stojí bronzový Tommy Cooper, populární televizní komik a kouzelník, zdejší rodák. 15. dubna 1984 ho stihl srdeční kolaps při přímém přenosu a zemřel dříve, než se jej ujali lékaři v nemocnici, stár 63 let.



Vhrnuli jsme se na vstupní most a ocitli se uprostřed natáčení dalšího dílu televizního seriálu o britských pamětihodnostech. U brány stál komentátor a zrovna nepracoval.





Z Věry zase televizní hvězda nebude.



Ačkoli je Caerphilly zřícenina, ledacos je tu zachovalé: hlavně veliká síň s obrovským krbem a nádherným gobelínem.







A opět audiovizuální šou: v chodbě nad branou je mříž, vlastně její obraz z projektoru, která se pravidelně spouští s patřičným rachotem z reproduktoru.





Je tam samozřejmě i nezbytný prevét. A na parkánu stojí obléhací stroje.





Obhlédli jsme nádvoří a vyšli zadní branou.





I z prostoru za ní vypadá hrad velkolepě. V okně jedné z věží jsme objevili zajímavý artefakt.







Potěšilo mě i krásně zrekonstruované podsebití; to jsem nikde jinde ještě neviděl.



Odešli jsme kolem party kachen pod velšskou vlajkou do města.






Zaujal nás pavilon s hodinami a blízký obchod s kuriózními suvenýry.









Popojeli jsme do místa, které se jmenuje Caerleon. Bývala tam posádka římského vojska. Lze spatřit zbytky lázní s výstavkou hygienických pomůcek. Tou jakousi štětkou si legionáři údajně ošetřovali anální otvor.



Zbytky staveb jsou v náznacích doplněny projekcí a současnými instalacemi.





Hned vedle lázní je budova bývalého převorství, ve které jsme nalezli útulnou kavárnu.





A za městečkem lze doťapat ke zbytkům římského amfiteátru a o kus dále k vykopaným základům kasáren.









A toto jsou trosky záchodů, jejichž používání v římských legiích podporovalo utužování vojenského kolektivu.