Vyjeli jsme velšskou krajinou přes kopec do Abergavenny.





Nad městem je v parku malý hrad.





Ha! Co je tohle? Komín má uštrikovaný náplet, strom je oblečen do svetru?







No, na to jsme si museli sednout! Zjistil jsem posléze toto: čtverečky vznikaly ve spolupráci místní komunity a žen z Afriky, jednalo se v té době patrně o každoroční akci. V roce 2020 už jsem to na webu nenašel. U každého čtverečku byla popiska s označením toho, kdo jej věnoval. Připojili se i letečtí kadeti.







Obhlédli jsme květinky, prošli parkem a vrhli pohled na blízký stolový kopec Crug Hywel.







Abergavenny bývalo střediskem výroby bílých paruk, těch typických, které se u britských soudů a v parlamentu nosí i dnes. Tento muž to měl na svědomí:



A uprostřed města věčně pase svou bronzovou ovci bronzový ovčák se psem, samozřejmě též bronzovým.







Asi pět kilometrů od města lze najít vinici. Je všude velkolepě propagována. Poté, co jsme v minulosti navštívili Burgundsko, Alsasko, Moselu, Rýn a Wachau, nám to ve Walesu připadalo trochu skromné. To i v Nashvillu to bylo jiný kafe! Vlastně víno.





Vinice je nevelká, snadno jsme ji obešli.









Ó jéje! Na to, že byl srpen, byly kuličky menší než malé. Asi úspěch doháněli různými experimenty.





V přilehlém obchůdku jsme byli poněkud šokováni cenami; Velšané jsou asi velcí vlastenci, když to kupují.



Věra ochutnala, já jsem ucucl a shovívavě jsem se usmál.



Rychle pryč!






Po dalších pěti kilometrech jsme dojeli do Tretoweru. Vzali jsme to ze špatné strany, takže místo dvorce a zříceniny jsme přes zeď uviděli kravičku s telátkem.





Houby kravičku! Bejk to byl a moc jsme se mu nelíbili!







Zřícenina stála až za býčím výběhem. Tak jsme to raději hezky objeli kolem obecní haly, kterou si udělali z bývalé kaple.







Toto byla ta správná díra ve zdi! Brána do dvora Tretoweru.







Vstoupili jsme a žasli. Interiér kompletně vybaven, majitelé snad odešli před chvílí a mají připravené jídlo na opulentní hostinu.







Po hostině mohou nahoře v patře tančit.





Pohlédli jsme z ochozu do nádvoří a pak to vzali kolem dobytka ke hradu.









Do válcové věže lze vlézt, jinak jsou to jenom ruiny malého hrádku. Nedivili jsme se, že si majitelé postavili pohodlnější dvorec.





Okolo něj udělali hezkou zahradu.



Našli jsme v ní krásné jmelí, pak Věra objevila morušovník a ochutnala jeho plody.





Víno bylo prťavé, čmelák nenasytný.



V cestě domů nám pak trochu bránila ovce.





Ráno mě Věra odvezla do Abergavenny a koupila mi tam talíře, které se jí při předchozí návštěvě líbily. Teď je denně používám :o)






Pak jsme se vrátili do Blaenavonu, odložili nákup a jeli se ještě podívat do celkem blízké palírny whisky.





Propagaci jí dělají velikou, ale je to podobný podfuk jako velšské víno. Sortiment se tváří světově.





Ovšem výroba, to není starodávná klasika. To je moderní chemická továrna, do které lze pouze nahlížet přes sklo.





Předváděcí místnost byla velkolepá. A ještě velkolepější byl pan předvaděč.



Elegantně navazoval kontakt s neznalými cizinci, pozorně vyslechl naivní dotazy a předváděl hlavně sebe.









Zdůrazňoval zejména funkci čichu při konzumaci nápoje.



Nedivím se, chuť nebyla nic moc.



Systematicky jsem toho exhibicionistu k Věřině pobavení fotil. Kecy doprovázel i výraznou pantomimou s jasně čitelnými gesty...







Kruci, už si mě všiml! Tak se ještě mrknem, co tu prodávají.



Inu ano, to se dalo čekat! Prodávat mohou, kupovat nebudeme.






Odpoledne jsme dojeli do Cardiffu vyzvednout Ondru, který právě ukončil svůj studijní pobyt. Stal se držitelem příslušného certifikátu; ten mu možná pomůže při přesvědčování budoucích zaměstnavatelů, že umí anglicky. Ale hlavně prožil osm týdnů sám v místech, kde se musel cizím jazykem domlouvat pořád, neřád. Docela mu to šlo, chodil se svým ubytovatelem na fotbal! Cesta do Blaenavonu byla veselá.