Leje jako z konve. Bože, to bude zítra cesta!


A hle! Ráno krásně, zavazadla naložena hbitě a bez problémů.



Začali jsme obvyklým blouděním při hledání silnice ven z Čech, ale nakonec se to povedlo.
Tady už svačíme v Německu.



Tom a Věra se střídali u volantu po dvou hodinách. Drali jsme se nejprůmyslovější částí Germánie, Porúřím. Pak začalo hezky pršet, pak už lilo a provoz byl hustý.











Chvilka oddechu v tunelu, pak Nizozemí, Belgie a konečně Francie!



Lille a hotel Olivarius, kde rostou v hale olivy.
Je to velice moderní stavba s přiznanou vzduchotechnikou.







Ráno jsme si z bohatě zásobeného pultu vybrali opulentní snídani. Začalo to dobře.





Na tento den jsme měli naplánovány dvě proslulé francouzské katedrály.




V Amiensu jsme vjeli do podzemního parkoviště ve středu města a čile vyběhli k radnici.





Pokud se vám tyto stožáry osvětlení zdají nějak šikmé, není to špatná sbíhavost na fotce! Jsou šikmé. Proč, nevím. Architekt patrně zamýšlel chránit pozdní noční chodce: Budou mít pocit, že jsou úplně ožralí daleko dříve, než to bude pravda.





Prošli jsme náměstím, které bylo proměněno v podivné hřiště s malou pláží pro děti v australském stylu.







Na dalším plácku stojí pozoruhodné secesní hodiny z roku 1896 (restaurované r. 2000).





Amiens je krásné město, plné zajímavých moderních i starých budov.





Vlezli jsme do katedrály, koukali a fotili. Řemeslníci se na tom kostele opravdu vyřádili. Dlaždiči vydláždili bludiště na podlaze, kameníci, sochaři a sklenáři vyrobili okna a vnitřní výzdobu neuvěřitelně jemně a krásně. A zvenku je katedrála pokryta stovkami kamenných figur komických i tragických.














Znaveni prohlídkou usedli jsme v blízké kavárně a okusili pár místních cukrovinek.



Cestou k parkovišti nás ještě zarazil obchod s nápisem Arc en Ciel, česky DUHA.; ve výloze měli velmi zvláštní artefakty.





Lehce vyděšení jsme nastoupili do auta, Věra se ruče chopila řídícího kola a pák a vyjela do jednosměrky v protisměru. Nějaký milý pán nás upozornil, že jedeme přímo k policejní stanici. Věra nehnula brvou, vycouvala, projela prťavý kruhový objezd rovně — a už jsme pádili krásnou evropskou krajinou lemovanou větrnými elektromlýny do Rouenu.







Nenechte se mýlit, nejsme v Británii! To je vchod do hotelu L’Angleterre, tedy Anglie.



Auto bydlelo v podzemním parkovišti, na jehož střeše měli podivnou zahrádku.



Hned jsme vyrazili do ulic najít restauraci, kde by se dalo odpoledne dodatečně poobědvat. Hledali, nenašli. Doba polední lacinější nabídky minula, dávat přes 20€ za minutku se nám nechtělo. A tak jsme obdivovali půjčovnu bicyklů, krásné ulice a stylové zastávky veřejné dopravy, ale strašně nám kručelo v bříškách.









Až teď:



Anglický nápis ovšem neznamená doslova Svatá kráva!, ale něco jako naše Ježkovy voči!. Vybrali jsme si z obrovské nabídky hamburgerů, pojedli, vykonali potřebné a s pochvalným výkřikem Ježkovy voči! se vydali znovu do ulic.







Stará část města je romantická: kavárničky, spousta hrázděných domů s nezvyklými detaily, krámky řemeslníků a sídla u nás nezvyklých profesí.











Byla doba siesty, odpočívala i kočička a uličkou se rozléhal klapot koňských kopyt.





Běhali jsme po ulicích a fotili.





Narazili jsme i na pěkný zelený obchod, který nám připomněl, že konečným cílem této naší pouti není Francie.



Opatrně jsme obešli pekařství, jež bylo poněkud více nahnuté, a prohlédli si jeden z menších kostelů.








Hlavní pamětihodností, kterou jsme toužili spatřit, byla samozřejmě katedrála Nanebevzetí Panny Marie s vysokou věží (151 metrů). Od války ji stále opravují, je dost pošramocená.







Pod chrámovou klenbou jsou k vidění všelijaké zajímavosti, např. je tu pohřbeno lví srdce krále Richarda I.



Jedna z kaplí je zasvěcena Janě z Arcu.



Ta byla upálena 30. května 1431 na tomto místě, jak je zřejmé z cedule.



Vedle má Panna orléanská pomník a moderní kostel s vysokým křížem.





A to všechno stojí na rušném náměstí, plném veselících se lidí.







Večer jsme si ještě udělali procházku kolem Seiny. Cestou nás zaujala tramvaj, která se vynořila z podzemního tunelu a přejela most. Říkají tomu METRO.



Mimochodem, měli tam i krásné autobusy MHD.



U divadla jsme sešli na náplavku. Zjistili jsme, že z mostu podivně prší.





Při druhém pohledu jsme užasli: Je to vodní reklama, pohleďte na video!


Kolem luxusních lodí jsme došli až k zalomenému mostu a pak zpátky ke katedrále, zalité večerním sluncem. Nádherná atmosféra: teplý večer, odlesky na oknech, osamělá flétnistka, shluk mládeže před hospodou, orloj a smutné zbytky kostela.

















Zase druhá světová válka...