Do města jsme to měli kolem pasoucích se koní a zvláštního záhonu asi hodinu pěšky.





Už jsme na předměstí, vidíme kostel a trosky větrného mlýnu.



V Armaghu žije jenom 15 tisíc obyvatel, přesto má statut city, tedy velkoměsta, a v jeho čele stojí lord mayor (primátor). Proč to? Ve městě totiž sídlí dva arcibiskupové, katolický i protestantský, a oba šéfují diecézím, které zahrnují v obou případech celý Irský ostrov. Každý z nich tu má na kopci (každý na jiném, pochopitelně) svou katedrálu. Starší kostel si přisvojili anglikáni v dobách, kdy byla katolická církev zakázána.



Vyšplhali jsme k němu, vešli do něj a hned prchli, neboť tam probíhaly pěvecké kurzy.





Obešli jsme budovu a narazili na místo, kde je údajně pohřben Brian Boru, chlapík, který sjednotil Irsko a stal se roku 1002 velekrálem. Katedrála je zasvěcena sv. Patrickovi a je součástí jakési nábožensko-turistické trasy, na níž obě církve svorně opečovávají turisty.







I katolická katedrála, modernější (1840-73) a větší, je zasvěcena sv. Patrickovi. Ten prý tam někde zachránil kolouška před zabitím a snědením a odnesl ho na ramenou příslušné lani. Stavbu katedrály zařídil arcibiskup William Crolly.





A takhle asi vypadala sochařská výzdoba gotických katedrál, když byly nové. Vstupme!





Klasické gotické trojlodí, obrovité varhany, nástěnné malby, zvláštní kříž, klenutý dřevěný strop.









A z plošiny před vchodem je krásný výhled na konkurenci.






Chodíme po městě, kde je zdánlivě veselo.





Ale fangle, které nad ním vlají, vypovídají o něčem jiném. Toto je vlajka čtyř provincií (zleva shora Munster, Ulster, Connaught, Leinster), patrně symbol touhy po sjednocení Irska. A ve čtvrti, kde bydlí katolíci, visí vlajka Irska, tedy státní symbol sousední republiky.





Najde se tu i prapodivná brána s přehršlí znaků a vlajek. Chodíme a s hrůzou zjišťujeme, že tu panuje zákaz pití na veřejnosti, zákaz vstupu mladistvých do barů, zákaz hudebních produkcí a v poledne se můžete najíst buď v drahém restaurantu, nebo v šíleném bistru, kde si místní štamgasti mažou bramborovou kaši na chleba.













Hledali jsme, našli jsme. Zelené jablko! Kavárna a fotografické studio. Na zdech fotky, na té obrovité je kardinál Seán Brady, katolický arcibiskup.











Jsme u republikánů, hned vedle má sídlo Sinn Féin.








Mimo střed města jsme nacházeli opuštěné domy i kočky.





Aby to vypadalo lépe, jsou některé ruiny umělecky dotvořeny ve stylu Potěmkinových vesnic. Moc to nepomáhá.






Překvapení jsme zažili při výběru peněz z bankomatu a po několika platbách: Měli jsme záhy v peněženkách jakési podivnosti. Tady si každá banka vydává vlastní bankovky! Raději jsme se všech papírků, na kterých nebyla Alžběta, před odjezdem zbavili.






V městském parku jsme nalezli také ledacos: ruiny kláštera s gotickými oblouky, starý sklad ledu, rasovo auto.











Je tam i několik budov, ve kterých sídlí všelijaké ouřady. Nachomýtli jsme se tam ke svatbě nějakých nechudáků; odjížděli v luxusních automobilech současných i historických.














V Belfastu vedly naše první kroky do knihkupectví. Věra má nejraději knihy zlevněné, dá se jich koupit víc. Mě zaujal regál s publikacemi o historii; občanské válce tu říkají trable.





Když jsme posléze vylezli na ulici, zrovna tam dělali trable nějací odboráři.





Nejznámější belfastskou stavbou je asi radnice s nádhernými interiéry, moderními vitrážemi a mocnou kupolí.







Venku stála řada orientálních panáků. Byli v životní velikosti, ale nebyla s nimi řeč.







Divadlo vypadá jako dort a připomínalo nám nashvillské Ryman Auditorium.





Dublin má svůj Temple Bar, Belfast zase Crown Liquor Saloon. Ten je sice mladší, ale zato honosnější.





Vtrhli jsme po mozaikové podlaze do dřevem obloženého lokálu s uzavřenými boxy a zdobeným barem. V každém boxu je tlačítko, kterým se dá rozsvítit příslušné světlo pod stropem a přivolat obsluha. Lehce jsme tam poobědvali a spokojeně opustili ono památné místo.















Z centra Belfastu jezdí vyhlídkové autobusy do loděnic, kde kdysi postavili Titanic.



My jsme jeli autem. Prohlídku supermoderního muzea jsme vynechali, jen jsme se prošli po prostranství, na němž je nakreslena paluba Titanicu, minuli HMS Caroline, zakotvenou u vědeckého parku a dorazili k doku, ve kterém se dokončovaly a opravovaly největší lodi své doby: Olympic, Titanic a Britannic.















Všechno bylo v režii firmy Harland & Wolff, která funguje dodnes. Mají tam i dva portálové jeřáby, které patří k největším na světě: Samsona (106 metrů) a Goliáše (96).





Pravé potěšení pro oko strojního inženýra! A co teprve Pump - House, objekt těsně vedle doku, v němž jsou skryta čerpadla a hydraulické ovládání obrovských vrat.









Tady vidíte většinu naší výpravy, kterak naslouchá odbornému výkladu. Do samotného doku lze nejen nahlížet shora, ale dá se do něj sestoupit po schodištích okolo vrat nádherně rezavých.













Procházka po dně je malým turistickým výletem, neboť dok je čtvrt kilometru dlouhý.



Proti neukázněným lezcům a skokanům je dobře zabezpečen.





Jak to celé fungovalo? Loď veplula otevřenými vraty, vyvázali ji na takovéto kolíky, zavřeli vrata a vypumpovali vodu až kýl dosedl na řadu podložek.



Veleparník tam pak trůnil asi takto:



Ale zpět nahoru! Tady se cosi tyčí.



Aha, to je replika malého kusu přídě, jak vidno z přilehlé informační desky.







Hoši si ještě potěžkali řetízek a Věra zabimbala nohama na lavičce pro obry.



Pozdravili jsme vplouvající trajekt — a pryč!






Asi osmnáct kilometrů na severovýchod od Belfastu stojí na pobřeží památný hrad. Věra zpívá starou irskou píseň, která má stejné jméno, takže jsme toužili to místo navštívit.




Brána už byla zavřená, a tak jsme jenom zvenku obdivovali elegantní řešení odpadů, figuriny stráží a sochu Viléma III., kterou mu tady postavili k třístému výročí jeho vylodění v Irsku.











Prošli jsme se po molu a podívali se na odpočívající lodičky. Jedna byla zrovna připravena k odjezdu:





Obdivuji minu, jež slouží jako kasička.





Ještě pohled na obrovitou elektrárnu, nezašlápnout ptáka, nakoupit poživatiny u Sainsbury´s, rychle k autu a kolem včeličky zpátky do Armaghu.