Po snídani jsme radostně vyjeli z parkoviště a vydali se dále na západ. Problém nastal až před Caen, které se dá objet z jihu nebo ze severu. Spletl jsem se v navigaci, takže jsme se ocitli na špatné výpadovce. Ve snaze o rychlou nápravu jsem zvolil zkratku po místních komunikacích. Rychle jsme se ocitli uprostřed francouzského venkova, kde na nás nevěřícně čučel dobytek; telátka asi ještě neviděla auto z Čech.





Správnou silnici jsme nakonec nalezli, ale na nájezdu na dálnici nás zastavila policie, která asi také ještě neviděla auto z Čech. Policista dlouho, předlouho zkoumal Věřiny doklady, až ho jeho chápavější nadřízená musela jít umravnit.






Polední přestávku jsme si dali v Avranches. Auto jsme odložili na parkovišti u pomníku zdejšího rodáka, napoleonského generála Valhuberta, který si zlomil nohu v bitvě u Slavkova a zemřel později v Brně (Více o něm zde). Hbitě jsme vyrazili do ulic a záhy nalezli poblíž hradu útulné bistro La Renaissance, v němž jsme velmi slušně poobědvali. Došlo dokonce i na žerty s obsluhujícím personálem.







Z místního hradu jsou krásné výhledy na Normandii. V dálce se rýsuje světoznámý Mont-Saint-Michel, z města čouhají věže kostelů a protějšímu kopci vévodí katedrála sv. Ondřeje.









Pohlédli jsme do ulic i do přilehlé zahrady, pak slezli z věže a vyfotili co se dalo: detaily zdiva, domovní střechy i podivnou vetknutou hlavu.















Pak jsme sešli po malebném schodišti zpátky do města. Normanďané, zdá se, stále budují nové kamenné domy. Je tu ovšem řada starých stylových staveb s hezkými detaily.











Pochodovali jsme z kopce kolem radnice, před kterou stál starobylý kolotoč, až ke katedrále. Ta je ozdobena poněkud nezvyklými chrliči: tu podivné zvíře, tam slon či želva a jinde dokonce chlap v cilindru.















To všechno je k vidění v ulici svatého Saturnina.






Vyfotili jsme katedrálu a spokojeně vystoupali do kopce podél hotelu Patton na náměstí generála Pattona až k památníku osvobození Avranches spojeneckými vojsky pod velením generála Pattona





Všude Patton. Pobíhám, fotím tank Sherman —





— a copak to máme tady?



Inu, sám VELKÝ GENERÁL v malém provedení.      PATTON!



Cestou zpět k autu jsme užasli nad kovovou sochou a půvabným elektromobilem od Renaultů.





Ještě v rychlosti obhlédnout pomník obětem první světové války a hrrr pryč!






Pohled na Mont-Saint-Michel je úžasný, ale po zkušenostech se světoznámými cestovatelskými cíli jsme se mu vyhnuli obloukem. Potřebovali bychom na návštěvu nejméně celý den a velkou dávku trpělivosti. Dlouho jsme tenkrát projížděli okolo několika hektarů přeplněných parkovišť!




Pak jsme svištěli Bretaní kolem obrovských větrných elektráren. Nápisy tam jsou dvojjazyčné. Už jsme jeli keltskými kraji.



Minuli jsme Saint-Pol-de-Léon, směřujeme do přístavu Roscoff.





Okolí silnice zdobí podivnosti. Tu pestré kadibudky — ne, to asi budou spíše plážové kabinky na převlékání... i když, chm? A tady se náhle vynořil londýnský autobus!






Už vidíme kýžené plavidlo, trajekt Oscar Wilde společnosti Irish Ferries. Nakonec jsme dojeli přesně na čas. Stavíme se do fronty, která se šine k odbavovací boudě.





Viděli jste někdy větrné elektrárny typu Darrieus se svislým rotorem? Ne? Tak v roscoffském přístavu jich byla řada.





Jsme odbaveni, stojíme v další frontě a čekáme na poslední kontrolu.





Popojíždíme k Oscarovi, vidíme jeho otevřenou tlamu a jsme pohlceni.







Tomáš zvládl jízdu vnitřkem lodi bravurně. Zbývalo dojet na parkovací místo, vyběhnout do kajuty — a řidiči si mohli dát prvního panáka.








Hurá na palubu, budeme sledovat odplutí. Vy je můžete sledovat na videu.


Ta podivná vlajka na zádi naší lodi je vlajkou mateřského přístavu: Nassau, Bahamy. Inu, nižší daně. Krátce po vyplutí nás minul britský trajekt Pont-Aven; ten má zase pro změnu mateřský přístav ve Francii, jak patrno z pohledu zezadu.





Kontinent se vzdaluje.





Mezitím v sále na sedmé palubě zuřila estráda pro děti. Kouzelník vykouzlil holubici, dětičky radostně ječely.





Později večer zvukař znovu usedl ke svým strojům a podia se zmocnil irský zpěvák s tříčlenným dívčím křovím.



Slušně jim to šlapalo - viz video.