Na poslední den v Irsku jsme si naplánovali výlet na proslulou silnici, ze které mají být podle turistické propagandy úžasné výhledy na moře. Vyjeli jsme, byla mlha. Dojeli jsme do Larne, tam vyhledali Olderfleet Castle, prý historický monument. No, byla to chabá zříceninka.



Posádka začala uvažovat o zbabělém návratu na základnu do Armaghu. Při představě, že se za nějakou hodinku vyčasí (jak je ostatně v Irsku zvykem) a že budeme hořce litovat, vyvinul jsem veškeré úsilí k přesvědčení kolegů, abychom pokračovali v cestě. Používám k tomu německé přísloví Ende gut - alles gut! Pevně jsem věřil, že konec výletu bude krásný. Chm. Ale byla mlha.





Stále mlha. Vytoužený úžasný výhled na moře. Jsou tam na výhledy skvěle připraveni, mají nainstalované dalekohledy. V mlze jsou ovšem k ničemu.










Dojeli jsme do Carnlough, zaparkovali auto a pokochali se dalším „úžasným“ výhledem na moře.





Nálada posádky byla mizerná. Ani procházka po bývalém železničním náspu s výhledy do ulic nikoho příliš nenadchla. Mlha. Rosa na pavučinách.









Pohřební nálada. Pohřební ústav. Hned vedle univerzální kadeřnictví; myslím, že kadeřník byl totožný s pohřebníkem a stříhal nejen muže i ženy, ale i živé a mrtvé stejně.





Veselá cesta pokračuje. Při další zastávce na místě dalekého výhledu jsme uviděli, že se na vodě přeci jenom něco hýbe.


Jedeme dál. Mlha. Zastavujeme v  obci Cushendall. Opět rosa na pavučinách.







Až oběd v místním hotelu konečně vykouzlil na tváři velitele výpravy náznak úsměvu. Pak si Věra ještě nasbírala pár kamínků na pláži v Cushendunu a nálada i mlha se malounko začaly zvedat.




Podívali jsme se na hezký most a pokračovali v cestě. Z útesů už sem tam bylo něco vidět. Silnice v Torru je romantická, občas je na ní šikovné místo na vyhýbání a parkování.







A tam došlo ke zlomu. Zastavili jsme u kostelíka a vysvitlo slunce. Ozářilo hřbitov s luxusním irským křížem a mlha začala šplhat po útesech nahoru.








A pak už to byl typický irský výlet: mlha zprava, letní slunce, mlha všude, zase slunce atd.







BACHA, OVCE!!! Běží na nás! Zapnout stěrače!





Bóže, to jsou tupá hovádka...



Jejich majitel to nakonec vyřešil.
Už jsou pryč, ufff.








Nakonec jsme šťastně dorazili do Ballycastlu a zaparkovali u pomníku Marconiho bezdrátových pokusů. Tam pak skutečně začaly ty inzerované úžasné výhledy.







Popojeli jsme dál, a tam tohle ↑ Potom neuvěřitelné toto ↓ : Sheep Island.





A nakonec jsme dorazili k vytouženému cíli: Carrick-a-Rede Rope Bridge, visutý most na ostrov. Rybáři si podobný prý stavěli už před 350 lety. Teď je tu ovšem poslední, turistická verze. Unese 10 tun a stál £16 000. Aby se vyplatil, je tam pokladna, před ní fronta.





Dále se pochoduje po pohodlné cestě s opravdu pěknými výhledy na moře.





Už jsme na břehu, stojíme u kontrolního stanoviště.





Přes most může přejít jenom tolik lidí TAM, kolik se jich vrátí ODTUD. Nechtějí, aby se jim tam turisté hromadili. Vše je blbuvzdorně opečováno (připomíná mi to Mohérské útesy v roce 2011).





Odvážná Věra přešla most, máme to za sebou.





Á, ještě Tom! Je velmi statečný, ani se nedotkne madel!



Na ostrově je každá jamka označena, abychom nepodvrtli nohu. Byl jsem šťastný, protože na má slova došlo: Bylo krásně! Ende gut - alles gut!





A mladíci i Věra si to užívali.







Jdeme zpátky. Už nemáme strach, most je velice pevně uchycen.




A jedeme „domů“ do Armaghu krajem královniných věrných.