To je Falkirské kolo, skotský způsob, jak nahradit řadu zdymadel. Horní kanál končí ve vzduchu. Ze spodního najede loď do stroje, ten se otáčí. Má v kole dvě vany, ty se prohodí.









Fotil jsem, natáčel.



Vana s lodí je skoro nahoře. Už tam je.



Asi takto:



Žasli jsme velmi! Krásné podivné skulptury nezobrazují koně, ale kelpie; o nich si ještě budeme povídat.



A toto je také úžasné, na WC byla dvě různá tekutá mýdla!







Další zastávka: Stirling, silnice pod hradem, parkování zdarma. Hrad ční.





Už jsme u něj. Socha krále. Který že to je? Robert I. Skotský. Osvobodil Skotsko, rozdrtil anglického krále Eduarda II. v bitvě u Bannockburnu.







Jdeme přes příkop do hradu. Davy. Zmocnil se nás syndrom Versailles, který popisujeme v reportáži z Francie 2012. Pohled na parkoviště, kde se bronzový hrdina ztrácí mezi auty, nás vyhnal pryč.









Na protějším kopečku byla lavička, ze které jsme mohli hlídat zaparkované auto a koukat na Wallaceův monument.





Vedle je hřbitov. Ten začala Věra ihned fotograficky vytěžovat.





Na některých náhrobcích jsou zajímavé motivy, jinde je použit neobvyklý materiál.







Dá se nalézt i pomník padlého v první světové válce.



A toto je bez komentáře:






Popojeli jsme k monumentu. Návštěvnickým centrem lze projít bez vstupenky, tu žádají až při pokusu o vstup do věže.





Vzhůru! Věra se pokoušela vyfotit vlající skotskou vlajku. Když se jí to konečně povedlo, utekl jsem jí ze záběru; když jsme se s Ondrou ukáznili, vlajka zplihla. Pech.







Na fasádě věže je kamenné lano, které končí u okénka uzlem.









Jeli jsme dál. Ve vesnici Muthill stojí románská zvonice a zbytky kostela. Vnikli jsme na hřbitov, který těsně přiléhá k obytným domům.



Tady mají hrob téměř ve sklepě.





Zvláštní místo; odcházím udiven zpět k autu, které jsme zaparkovali u velmi univerzálního obchodu.







Další cesta byla krásná. Až do okamžiku, kdy nás navigace nahnala na zkratku.





Naštěstí byla silnička vybavena mnoha místy k vyhýbání. Titěrný můstek, prudké klesání, všude skotské národní symboly.









Copak je tohle? Cattle = skot, grid = rošt. Takhle:



My jsme projeli. Osamělý cyklista. Funěl strašně.





Ještě počkat až ten náklaďák vyloží a už jsme u jezera Tay v obci Kenmore, kde jsou všechny domy bílé.









Ačkoli byl všední den, konaly se tu skotské horalské hry. Proto jsme tam jeli, chtěli jsme vidět originál. Když jsem cestu plánoval, nenašel jsem totiž jiný vhodný termín: všechny takové akce v jiných místech se konaly vždy v sobotu, což je den, kdy se v ubytovacích zařízeních střídají turnusy. Každá sobota tedy byla dnem našeho příjezdu, přesunu nebo odjezdu. Jediné hry mimo sobotu jsem našel ve středu 2. července v Kenmore. Tak jsme tam byli. Avšak lilo! Záhy jsme se uchýlili pod střechu útulné hospody.







Lilo. Hradní bránou se dalo projít kolem nachystané kapely k připravenému hřišti.







Dudák dudal stále tutéž skladbu, dívky soutěžily v tanci, porota to sledovala.



Já to přes plot fotil. Platit vstupné a získat pravé skotské nachlazení se nám nechtělo.



Lilo. Kapela přicházela, my zbaběle prchli...