Náš pobyt se chýlil ke konci, udělali jsme ještě jeden delší autovýlet. Napřed kolem Loch Linnhe na jih. Před námi se tyčil Beinn a´Bheithir, přejeli jsme Ballachulishský most a za ním asi po dvaceti kilometrech podél jezera dojeli na parkoviště, z nějž jsme pěšky došli na vyhlídku.









Romantický hrádek Stalker je přístupný jenom po předchozím objednání.





Jeli jsme dál. Most přes Loch Etive je mohutný, ale úzký.



Náš GPS Míla nás pak zavedl do soukromé zahrady. Zadal jsem do přístroje adresu hradu podle internetu, ale byla to asi domácí adresa hradního majitele. Malá oprava a zaparkovali jsme u zálivu Ardmucknish.





Hrad Dunstaffnage stojí nad přístavem. Opatrně jsme se vyhnuli rohatým německým turistkám a vstoupili na nádvoří.







V opravené části jsou nové stropy, některé kamenné prvky jsou z minulého století, některé se zachovaly.









Z hradeb se dá koukat na jezero i do dvora.





Nahoře kynul holub i Ondra.



Ještě jeden pohled na zátoku a mohli jsme pokračovat.







Hlavním cílem cesty byl Oban. Krásné kamenné domy s nehezkými vnějšími odpady, perfektní možnosti ubytování s milým přijetím.











Z jednoho kostela je IT servis, z druhého kavárna.





Nad tím vším se tyčí kolosální Koloseum, které tu nechal postavit koncem 19. století bankéř John Stuart McCaig, aby měli turistickou atrakci.



Z nábřeží je krásný výhled na ostrov Kerrera a vzdálené hory na ostrově Mull.





Na vodě panoval čilý provoz.



Za druhé světové války tu byla základna protiponorkových hydroplánů, za studené války odtud táhli telefonní kabel horké linky Bílý dům - Kreml přes Atlantik.





V roce 2014 tam bylo klidněji, jenom se jim mezi chaluhami válela mrtvola.





Dali jsme si lunch ve sportovním bistru. Ondra snědl haggis. Bez následků, chutnal mu.



V samém středu města stojí palírna.



Známá značka, plné regály, uspokojivý nákup.







V tomhle obchodě (viz ZDE) se dají nakoupit všemožné šperky od skotských autorů. Mají chytrý stolek s neukradnutelnými prstýnky.





O kus dále u břehu kotvila briga TS Royalist, na které připluli mladí královští kadeti a kadetky.







Ve městě byly občas vidět nápisy YES; cestou zpět na parkoviště jsme objevili stejně označený krám.





Vstoupili jsme. Bylo to agitační středisko! Dostali jsme odznaky, nabídli nám letáky.



Tady se pracovalo na odtržení Skotska! Intenzivně. Ptali se nás na rozchod česko - slovenský.



Hm. Raději jsme jeli dál.







Na třetí pokus se nám podařilo vyjet z Obanu správným směrem. Hledali jsme Oban rare breeds farm park, tedy farmu s vzácnými plemeny, která tam někde měla být podle dva roky staré automapy. Krásný venkov, tu tele, tam tele.





Na příslušné adrese byla sice farma, leč zcela uzavřená. Dodatečně jsem zjistil, že tam nic není už od roku 2007. Vrátili jsme se.



Za mostem přes jezero Etive jsme odbočili k zahradám převorství Ardchattan.



Malé parkoviště, výhled na jezero, nikde nikdo, jen ovce.







A co je tohle? Samoobslužná kasa.







Prostě nádhera. Zpátky k horám!





Pod most, pohled na Beinn a´Bheithir, vytočit oblouk a přes most.









Ještě krátká zastávka na hřbitově při silnici.



Velký kříž je na památku reverenda Stewarta, jak praví nápis. Poležení na takovém místě je jistě příjemné.





I když tenhle to vzal trochu zkrátka a tomuhle jsem se věkem tenkrát velmi blížil...