Je pořád krásně, hory na protějším břehu Loch Linnhe jsou jak malované. Jdeme naposled s kopečka do města: schůdky, můstek, silnice, parkoviště, zkratka, pěšinka, ufff, jsme dole.















V naší chatrči není připojení k internetu, takže kráčíme přes celé město do centra Nevisport, kde je útulná kavárna s wifinou.





Na oběd se vracíme do restaurace, ve které jsme udělali dobrou zkušenost v první den zdejšího pobytu. Nad hospodou Ben Nevis je restaurace Munro (tak se tu říká hoře vyšší než 3000 stop).





Hrneme se k oknu, je tam nádherný výhled na jezero.





Vzápětí přichází okamžik pravdy: Na příborníku stojí štrikovaný dudáček, sama majitelka hospody ho štrikovala. Smíme si ho půjčit.



Copak asi má pod kiltíkem? Hle!






Po obědě muzeum. Šup dovnitř!





První místnost je věnována skotským komandům, jejich výbavě včetně vojenských kajaků, nožů a speciálního spodního tílka.









V další části expozice jsou zbraně starší. Hliník se neodstěhoval do Humpolce, ale těží se tu v okolí. Tady ho máte celý blok:





A co je toto? Inu, stůl na birching, tedy vyplácení metlou.



Poslední exekuce ve Fort Williamu byla provedena v roce 1948!





A toto je hůl Iaina Loma, jednoho z největších keltských básníků.



Samozřejmě jsou tu obvyklá vycpaná zvířátka, některá pro nás i neobvyklá.





Ještě něco z doby bronzové, něco z hor, staré šaty, některé hodně skotské.







A pak - zub prince Karla Eduarda!!!



A keltské harfy, věci venkovské i městské, ba i křeslo z Orknejí (asi 1937).









Nakupili jsme drobné dárky, prodavačky byly velmi ochotné.






Šli jsme se podívat do episkopálního kostela sv. Ondřeje. Na starém hřbitově je k vidění zvláštní keltský kříž.





Vnitřek chrámu připomíná jeskyni. Zaujal nás zejména velmi zlatý orel.






Na severovýchodním kraji města jsme s úžasem stanuli před tabulí, která označuje jednu z poboček rozsáhlé skotské univerzity. Budovy mají trochu zvláštní.



A hned vedle je další pozoruhodná instituce, výcvikové středisko potápěčů:





Takže toto asi nebude obří láhev, ale spíš nějaký batyskaf.



Do jezera Linnhe tu vybíhá dlouhé molo, na kterém mají potápěči své objekty.



Vstup zakázán. Do zbytků pevnosti se smí.





Pod hradbami je kamenitá pláž. Moji miláčkové už zase sbírali nějaké fujtajblíky.





Je to tam všechno roztomilé. Kolem plavou kachničky, v pevnosti je dělíčko.





Má i kuličky. Vzdalujeme se od pevnosti po nábřeží.





Chodník je od vozovky oddělen pruhem, na nějž jistě žádný motorista nevjede.





Věnovali jsme ještě poslední pohled jezeru a hospodě.



Za jejími okny jsme se měli podvakrát dobře.



Bronzový strejda měl tentokrát společnost.



Na závěr prťavý blahočet. Zdá se, že se po Evropě šíří.