Abychom se v dalším textu nemuseli několikrát vracet, nabízím laskavému čtenáři jakési shrnutí z několika různých dnů, během nichž jsme zkoumali toto krásné město. Nejprve si virtuálně vylezme na lávku přes řeku Yonne, ze které se nám ukazují krásná panoramata.



Jak je vidno, dominují jim tři kostely: St-Pierre, postavený na místě baziliky ze 7. století, rekonstruovaný v 16. a 17. stol., katedrála St-Etienne, hlavní městský chrám (některé části z 5. stol.) a opatství St-Germain, založené v 5. století.







Na opačné straně města je ještě čtvrtý kostel, St-Eusebe ze 7. století.





V městském centru se vypíná věž (druhdy též vězení) s orlojem.





Do této budovy se prý jakási anglická turistka domáhala v noci vstoupit, domnívajíc se, že jde o hotel. Je to ovšem radnice. Francouzsky hôtel značí veřejnou budovu, hotel jenom někdy. Bylo mi to jasné, dokud jsem neobjevil následující barák. To je asi opravdu hotel, pošta je v Auxerre jinde. :o)






Na náměstí se tyčí zvláštní pomník. Je to Cadet Roussel, soudní exekutor, bonviván a výtržník, hrdina stejnojmenné populární francouzské písničky. Žil v tomhle městě koncem 18. století. Auxerreští podle něho pojmenovali naučnou stezku, která pomocí kovových šipek v dlažbě prohání turistu po veškerých pamětihodnostech.





Začíná na náměstí sv. Mikuláše, jehož veliká socha stojí ve výklenku jednoho domu.





Chvíli jsme po šipkách šli. Domy jsou často zdobené dřevořezbami.







Hned za rohem je náměstí Coche d’eau, ze kterého se úzkou uličkou dostanete kolem starobylých hrázděných budov k opatství.



V něm je pohřben svatý German, někdejší auxerreský biskup († 448 v Ravenně). To je pro nás velmi zajímavá postava, neboť u něho delší dobu pobýval jistý Magonus Sucatos Patricius, syn římského prefekta Capornia. Není vyloučeno, že biskup German při jedné ze svých cest do Btritánie vzal toho chlapíka s sebou. A tam se z přičinlivého žáka stal svatý Patrik, patron Irska. Některé části opatsví jsou velmi staré, jsou tu krásné románské klenby s filigránskými kamenickými pracemi.







A na nádvoří jsou připravena lehátka pro znavené poutníky.






Ale vraťme se na náměstí k Rousselově soše. Ve městě narazíte na několik panáků od stejného autora: na předchozí stránce jste viděli plastiku Marie-Noël (1883-1967), světoznámé auxerreské spisovatelky a básnířky, tady sedí na hromadě knih Rétif de le Bretonne (1734-1806), typograf, spisovatel a utopista.



Sochy vytvořil François Brochet (1925-2001), který si zbudoval roku 1983 v krásném burgundském historickém městečku Vézelay letní dům. Narazili jsme i na výstavu jeho soch.



Vytesal i sám sebe.




Zpět k vínu! Clos de la Chaînette je nejstarší francouzská vinice, zmiňovaná už v textech ze 7. století.






Po Auxerre jsme chodili několikrát. Obdivovali jsme zvláštní hrázděné zdivo, které je jiné než u nás nebo v Německu. Toulali jsme se ulicemi, narazili na zlatou botu hned vedle radnice (že by skrytý symbol k vykopnutí nějakého činovníka?) a objevili jsme i houslařův krám.









Mají tam i pěknou pasáž s obchody. Některé vývěsní štíty jsou poněkud matoucí, někdy je situace jasná. Průnik ruských emigrantů pokračuje...








Znaveni procházkami usedali jsme do kavárny v historickém domě.





Do pizzerie La Tour jsme asi dvakrát zašli na oběd.





Jak můžete vidět zde, podařilo se mi zachytit Věru, kterak vrhá vyčkávavý pohled na číšníka.



Apropó! Všude jsme se domluvili anglicky. Nevěřte pomluvám, které šíří čeští turisté poté, co se bez úspěchu snaží oslovit francouzského venkovana jazykem čengliš. Pravda, je dobré, když už mluvíte anglicky, nasadit francouzský přízvuk. Voilà! :o)


Projděme se nyní trochu po obchodech! Pro Ondru byl samozřejmě nejdůležitější ten s kytarami. Zatímco zkoušel různé nástroje, Věra se snažila koupit struny.



Mladý prodavač velmi ochotně (anglicky) vyřkl velmi příznivou cenu. Pak za pult vtrhl šéf a trval (horší angličtinou) na ceně značně vyšší. Poté jsem svou ženu viděl v roli asertivní bojovnice za práva cizinců. Naše hostitelka ji naučila ve francoužštině větu „Já nejsem idiot, já jsem jenom cizinec!“. Osvědčilo se to, koupili jsme troje strunky za cenu ještě menší, než deklaroval mladík.





Věra vždycky a všude, i v supermarketu, šmejdí v regálech s knihami. Tady se jí povedl srandovní nález. Francouzi neměli exprezidenta Sarkozyho příliš v lásce.



Ale prosvištěmež celý obchod! Oddělení zeleniny je tu obrovské. A vymazlené! Na čerstvý salát se ustavičně snáší mlha z dírkovaných trubek.





Oddělení sýrů je rozloženo na ploše několika arů. A oddělení vín? Tohle je jeho polovina:





Naši hostitelé nám prozradili, že víno v samoobsluze je shodné s vínem, které dostaneme u vinařů. Avšak lacinější! Vybrali jsme tedy dobré červené, ale i bílé, radostně je uložili do nákupního vozíku a postupně upíjeli po dobrých večeřích, které nám hostitelka servírovala ve francouzském stylu.






Nad naším pobytem v Auxerre se klenula čarokrásná duha.



Po večeři Věra s Ondrou někdy hostitelům zahráli, já jsem se bavil s roztomilým koťátkem a všichni jsme se radovali a veselili.