V neděli jsme nechali Ondru odpočívat a jeli jsme se s Věrou podívat na bleší trh do Courson-les-Carrières. Stánky byly všude, na náměstí, v postranních ulicích, a když jsme se prosmekli kolem památníku hrdinů obou světových válek, zjistili jsme, že jsou i na školním dvoře.





Tam si zrovna kejklíři dělali reklamu na odpolení představení. Měli úžasnou vyvolávačku se smaltovaným megafónem. Hezky žonglovali, hezky hráli.







Když dohráli, jejich charismatický kytarista šel balit jednu stánkařku.





Na trhu se dalo sehnat cokoli. Knihy, ovoce, kytara, noční stolek, ptačí budky, pohodlná křesla, rakvička i směsi všeličehos.















Tento pes na prodej nebyl. Dopoledne nám hezky uběhlo, Věra koupila několik předmětů a pocítili jsme hlad. Na horním konci náměstí jsme uviděli hospůdku. LE MINI RESTO měli na firemním štítu.



Uvnitř to bylo skutečně prťavé; pouhé tři stolky a poněkud disneyovská výzdoba.





Dali jsme si denní menu (jako ostatně všude jinde, neb se to vyplatí). Třetí chod byly sýry. V této hospodě to řešili tak, že jsme dostali prázdné talířky a mísu sýrů. Každý si nandá, co chce, a mísa je přenesena k dalším hostům. Dovedete si to představit v Čechách?






Odpoledne. Jedeme na východ, nádhernou burgundskou krajinou. Navštívíme půvabné městečko Noyers.





Úzké uličky s parádními hrázděnými domy.



Mimochodem, ta fotografie není zkreslená, ty domy jsou opravdu tak šišaté! Trámy ve zdech jsou vyzdobeny krásnými vyřezávanými panáky v patře i v přízemí.





Ježišmarjá, to je to šišatý!



Uvnitř bloků jsou romantické dvorky. Kolem částečně zachovalého opevnění teče říčka Serein.







A ještě dvě zajímavosti: podivný chrlič na kostele a miniaturní radnice.







Podvečer jsme strávili v katedrále Saint-Étienne v Auxerre. Katedrálu začali stavět ve 13. století, dokončili ji v roce 1540. Na pravou věž už asi neměli.



Vnitřek je goticky prostý, v oknech jsou údajně nejkrásnější vitráže ve Francii, nad vchodem i v kněžišti.







Ale proč jsme hlavně přišli: konal se tam koncert u příležitosti dokončení rekonstrukce varhan a zahájení mezinárodního varhanního festivalu. Původní nástroj vznikl v roce 1529, protestanti jej zdevastovali v roce 1567, katolíci zrekonstruovali 1591... no, tak bychom mohli pokračovat až do roku 2012, kdy jsme tam byli. Teď je to moderní instrument s moderním designem. Basové píšťalky jsou až 10 metrů vysoké (32 stop), vydávají tím pádem skoro infrazvuky. Pro zájemce jsem vyfotil seznam rejtříků.



Koncert byl zajímavý. Pro mne bylo požitkem slyšet čerstvě perfektně naladěné varhany (řídký to jev), pro některé z nás byl repertoár, jenž zvolila paní Pascale Mélis brutálně moderní. Světová premiéra (!) Variací na žalm 87.7 (A dají se do zpěvu a tance...) od bejrútského varhaníka jménem Naji Hakim (∗1955) - věnoval ji spolku Přátelé katedrály v Auxerre a Suita op. 5 M. Duruflého. Velmi náročné.