Tentokrát jsme provedli útok východním směrem. Hostitelé nám doporučili k návštěvě velmi propagovaný zámek Maulnes . Pětiboká stavba, tajuplné místo, majitelem prý byl jakýsi okultista atd. Přijeli jsme na parkoviště, a jak vidíte, nikde nikdo. Cestou na zámek jsme potkali jen oranžového slimáka. Moc pěkný!









Vylezli jsme z lesa - a hle! Zámek za plotem, obklopený lešením, výhrůžná cedule, nedokončená stavba informačního centra. Zvláštní. V novinách psali, že je otevřeno, web jim normálně fungoval. Asi jsme zažili přenos v čase do minulosti, fujtajbl.








Prchli jsme a popojeli do Ancy. Tam je krásný zámek s velmi pěkným bleskosvodem (nebo je to jenom ozdoba?) a zahradou s pyramidou-kašnou, kde chrlí vodu škaredý bubák.











Blízko zámku jsme pak ojevili zajímavou galerii. Neodolali jsme.



Tarte není jenom dort nebo koláč, má to i slanou verzi, vypadá to takto a jako oběd mi to úplně stačilo.



K tomu trochu vína a bylo nám dobře.





K samotné galerii: umělecká díla tam jsou vystavena v dokonalém souladu s flaškami vína.





Krátce jsme si popovídali s místními štamgasty. Anglicky :o).



Ovšem tato paní se pak přiznala, že je původem Skotka :o).



Koupili jsme si tři lahve do sbírky suvenýrů.






Další zastávku jsme učinili v Tanlay. Typický přístřešek na tržišti, hned vedle zámek.







Prošli jsme vstupní branou a spatřili velice zajímavou stavbu, známou z řady francouzských filmů včetně profláklé Angeliky.



Podivné sloupy, zdobné vikýře a komíny, složité kamenné vzory.





A v koutě jsem objevil úžasné schránky na dopisy.







V Tonnerre jsme zaparkovali u špitálu Hôtel-Dieu (Zase hotel? Ne: DŮM BOŽÍ!). Největší atrakcí v Tonnerre je ale Lavoir Fosse-Dionne (Prádelna Božská díra), druhý největší pramen ve Francii, který sloužil už k zásobování keltského a později římského sídliště.



V roce 1758 nechal starosta města zbudovat prádelnu, která se zachovala do dnešní doby. Národní památka, bazén hluboký přes 60 metrů. Průzkum je zakázán, protože tři potápěče už sežral lidožravý bazilišek, který v prádelně sídlí.



Věra chvíli zápasila s nutkáním brát koupel, ale rozmluvili jsme jí to. Co bychom si počali, kdyby jí spolkl bazilišek?



Nad městem se tyčí kostel sv. Petra, další kontrolní bod na trase poutníků do Compostely. Je to směsice slohů, od románského portálu až po renesanční kudrlinky. Zaujal mě hlavně šišatý chrlič.







Od kostela je pěkný výhled na chrám Notre-Dame (zal. 1164).







Míříme k jednomu z vrcholů naší cesty. Zastavili jsme z prozaických důvodů na malém odpočivadle a zjistili, že jsme uprostřed vinic, a to ne ledajakých! Ano, Chablis.





Prostudovali jsme ceduli a hurá do města.







Hned na parkovišti je k vidění důkaz mezinárodním významu tohoto místa. O orientální návštěvy tam asi nemají nouzi. My jsme vpadli hned do prvního vinného sklepa a ochutnali a poté i koupili další suvenýry.







Moc zajímavé městečko! Co říkáte těmhle ukazatelům? Kromě úžasného množství vinných sklepů jsou k vidění zbytky opevnění, synagoga se sklepy z 12. století, řada typických domů, úzkých uliček, průchodů a nebezpečných úžin.











Výlet se velmi vydařil, přivezli jsme hojnou kořist!