V sobotu jsme požádali našeho hostitele, aby nám ukázal svůj rodný kraj. Odvezl nás do vesnice Mailly-la-Ville, kde jsme spatřili dům, ve kterém žil jako kluk, a také školu, do které chodíval.





Vyprávěl nám o svém dětství na francouzském venkově. Obcí protéká řeka Yonne, podle níž se jmenuje celý kraj. Vedle řeky je plavební kanál, ten občas splývá s hlavním korytem.





Tady na takovém soutoku zrovna hačá pěkná slečna, žel neživá. Na kanálu je řada zdymadel, vedle stojí zaparkovaná auta rybářů.







Mají dokonalou výzbroj a výstroj. Hezké to bylo u řeky, i kachňátkům se tam líbilo.






Pak jsme popojeli do místa, kde se nad zákrutem onoho toku vypíná Mailly-le-Château. Hrad slouží jako soukromá rezidence, takže do něj vstoupiti nelze, leč vyšplhat k němu lze.





Cestou vzhůru jsme minuli kašnu s  podivnou plastikou. Proč si ten vlk (či pes) zakrývá oči, se nepodařilo zjistit.





Z plošiny u hradu je úžasný rozhled po burgundské krajině.





Dá se tu holdovat různým sportům od lezení po skalách až po šachy.



Poněkud znaveni jsme spočinuli na delší chvíli ve stínu stromů.



Zpátky dolů jsme to vzali po schodech. Přes řeku vede starý most s kapličkou sv. Mikuláše.











Krátkou zastávku jsme udělali v městě Avallon. Nic nás tam nezaujalo, jedině snad zvláště obrovitý pomník padlým hrdinům, za kterým se táhne dlouhé stromořadí, vhodné k různým davovým akcím.








Cestou do Auxerre jsme se zastavili ve Vézelay na večeři v restauraci, kterou jsme objevili minule. Ta číšnice je gypsová nebo plastová.





A ještě tam mají hezkou plastiku, která má patrně připomínat pijákům, co je doma čeká.



Pojedli jsme opět ve francouzském stylu. Na stole musí být nádoba s vodou (povinně, zdarma), stáčené víno se dá objednat v karafách různě velikých, jídlo má většinou tři chody: předkrm (v zimě polévku), hlavní chod a dezert. V lacinějších restauracích servírují jenom jeden příbor; použije se na předkrm a pak se našinec musí hodně soustředit, aby jej nevrátil s vypapaným předkrmovým talířem.






A po večeři jsme si udělali krásnou procházku nahoru k bazilice.





Tam právě končila nějaká akce, civilisté se loučili s jeptiškami před vchodem a dlouze diskutovali. Zahrál jsem si na bulvárního fotografa a tajně je chvilku fotil. Tahle starší sestra se mi zvláště vydařila:





Cestou dolů jsem naštěstí našel veřejný záchodek!



Byl úžasný. Ve Francii asi neexistují normy pro tato zařízení. Většina z nich je neuvěřitelně prťavá. Český hygienik by to asi nechal ihned zavřít a zapečetit.



Ondra s námi na kopec nešel. Běhal pod městem po polích a vytvářel umělecké fotografie.



Já jsem potom vytvořil ze silnice také jednu. Vézelay je nádherné!