Po zběsilém zájezdu do Paříže a Versailles jsme si potřebovali odpočinout. Povedlo se. Dojeli jsme do Pontigny. Parkoviště zdarma, kromě našeho auta jenom chladicí náklaďák u typického tržišťového přístřešku.





Procházíme branou ke klášteru. Nikde nikdo. Vešli jsme do chrámu. Skoro prázdný prostor, zdivo z bílého vápence.





Vzadu varhany, vepředu oddělený prostor pro mnichy. Pak jsme se ohlédli a uvědomili si, že ten kostel je strašně dlouhý. Dočetl jsem se, že 119 metrů.







Stavba ve stylu rané gotiky pochází z 12. století. Chór s věncem kaplí byl postaven po roce 1185. A nikde nikdo! Úžasná atmosféra. Dlouho jsme se loudali postranními loděmi baziliky, Věra byla ve svém živlu.







Oltář vypadá poněkud netradičně. Čtyři andělé drží jakousi schránu. Podívali jsme se na to zezadu a na informační ceduli zjistili, že andělové vzpírají ostatky sv. Edmunda Riche (†1242), arcibiskupa z Canterbury.



Opatství Pontigny totiž ve středověku poskytovalo útočiště pronásledovaným katolickým duchovním z Anglie. Azyl tu nalezli postupně tři canterburští arcibiskupové, od roku 1164 zde léta pobýval i Tomáš Becket. Svatého Edmunda Riche nezaměňujte, prosím, se svatým Edmundem Kampiánem (nar. 1540, rozčtvrcen 1581), či s Edmundem mučedníkem (prostřílen šípy a sťat v roce 869). Zdejší svatý nebyl umučen, nýbrž proslul zázraky po své smrti.






Venku mezitím začalo pršet. Seděli jsme v předsíni chrámu a bylo nám dobře.





Když déšť trochu polevil, prohlédli jsme si klášter zvenčí. Stojí vedle vesnice v širých burgundských polích, u kostela je ještě několik zachovalých budov a jakési hospodářské stavení.







Za klášterem je zahrada, kterou protéká potok. Velmi romantické. A pořád nikde nikdo. Jaká úleva po minulých dnech!







Cestou zpět jsme se ještě krátce zastavili na malý nákup v Chablis. U pokladny jsem ulovil tuto fotografii. Je to nákup poněkud nestřízlivého muže, který stál ve frontě před námi. Inu, jiný kraj, jiný chlast!




Další sobota, další bleší trh, tentokrát v Lindry. Prodejci měli poněkud jiný sortiment než ti před týdnem v Courson-les-Carrieres.



Zaujal mne zejména velký výběr zahradního nábytku a doplňků. Škoda, nemáme zahrádku!





Uprostřed návsi mají divný kostel. Slouží jako výstavní síň. Některé artefakty byly trochu zvláštní. Zejména v kontrastu s původní výzdobou.







Přišli jsme, viděli jsme, odešli jsme.



Chtěli jsme si dát oběd. V první restauraci menu za € 25, v další za € 35. Dojeli jsme raději do Auxerre. :o)