Čtvrtého dne naší cesty jsme vsedli do auta a vyrazili jižním směrem. Prvním cílem bylo Vézelay. Hned při vstupu do této historické obce nás ovanula smrtelná vůně sýrů.





Prchali jsme dále uličkou, opět podle značek svatojakubské cesty v dlažbě stále výše a výše až k bazilice sv. Máří Magdaleny.









Pro křesťany je to veledůležité místo: v kryptě pod chrámovou lodí je totiž uloženo žebro této zajímavé ženy.



Před chrámem jsme zastihli partu archeologů v pilné práci. Z římsy na nás přitom shlížely strašlivé potvory.







Nad vstupem je nádherný tympanon a v předsíni ještě jeden. Zdá se, že na poslední soudy si ve středověku potrpěli.





Kostel byl postaven po požáru v roce 1120. Věra na fotce právě vysvětluje Ondrovi rozdíl mezi románskou a pozdější gotickou klenbou.





Ještě tři zajímavosti: krásná křtitelnice, pečlivá novicka, která pomocí distančního špalíčku na dlouhé násadě rovná židle do přesných rozestupů, a dřevěná socha, kterou klášteru patrně věnoval jakýsi Christian Delacoux, francouzský křesťanský skaut při svatojakubské pouti do Compostely.









Vézelay je jedno z významných zastavení na této cestě. Více ZDE.



Ještě jsme obešli baziliku zvnějšku a pohlédli jsme do kraje. Burgundsko mi občas připomínalo některá hezká místa v Čechách.





Cestou zpět z kopce jsme pak narazili na dům, ve kterém pobýval a zemřel Rolland.



Na závěr se nám ještě povedlo najít relativně levnou hospodu, což je v onom turisticky vytíženém místě terno.







Po obědě jsme popojeli do Pierre-Perthuis, kde se přes řeku Cure klenou dva mosty. Než jsme k nim ale došli, spatřili jsme dva nádherné exempláře starých citroënů - kačenek a vzápětí jsme byli zastaveni mužem, který mne poznal a tvrdil, že jsem známý herec, který u mostů nedávno cosi natáčel. Podrobně nám pak poradil, jak máme mosty obejít a co si prohlédnout. Vzápětí jsem byl odchycen holandskými turisty a zneužit k fotografování.









Konečně mosty! Moc pěkná sestava. Ondra při focení málem utonul.





Cestou zpět jsme zastavili v St-Père. V Burgundsku je skoro v každé vesnici kostelík, který vypadá jako zmenšená katedrála. Tady navíc před oltářem stálo piáno; jak vidno, kulturní život ve Francii bují. Věra si vyzkoušela akustiku. Byla dobrá. A měli tam zajímavé kaple, velmi neobvyklá byla hlavně ta druhá.














Cestou zpět do Auxerre jsme se zastavili krátce v Clamecy. Na mostě přes Yonnu stojí kamenný Colas Breugnon, titulní postava Rollandovy knihy Dobrý člověk ještě žije. Romain Rolland se totiž v Clamecy roku 1866 narodil. Tak proto ta socha. Město je plné krásných křivých domů, na vrcholu kopce stojí zase katedrála. Má zvláštní štít a pěkné chrliče na římse i na vrcholu věže.











A v širých burgundských polích jsme minuli větrný mlýn.