Jaký to krásný výlet! Jaké úžasné místo! Pouhých pětasedmdesát mil jižně od Nashvillu, vprostřed žírných lánů slunného Tennessee leží městečko Lynchburg, jehož hlavní atrakcí je fabrika na Tennessee whiskey.



Ano, přátelé, whiskey, nikoli pouze bourbon! Americká vláda totiž v roce 1941 udělila palírně zvláštní statut výrobce Tennessee whiskey jako uznání za unikátní filtrování přes dřevěné uhlí.



Ve vstupní hale jsme vyfasovali cedulku s číslem exkurze a zanedlouho se nás ujal sympatický obr, vyzbrojený poutnickou holí.







Ukázal nám historické objekty zvenku i z vnitřku a protáhl nás současným provozem od výroby vlastního dřevěného uhlí až po stáčírnu a balírnu.







Největší atrakcí je samozřejmě destilace proslulého No.7, kde jsem porušil zákaz focení. Mohlo by to vybouchnout, když se fotí bleskem. Nefotil jsem bleskem.



V závěru exkurze náš svérázný průvodce nádherně couval až k parkovišti firemních autobusů.



Též opatrně podotkl, že alkoholový zákon státu Tennessee je poněkud podivný: smějí tu dobrotu stáčet vždy pouze z jednoho sudu. Takže stáčejí rychle a na tři směny. A dozvěděli jsme se, jak uzavřel svůj plodný život zakladatel palírny Jack Daniel: jednou přišel ráno do práce a nebyl ve své kůži, nemohl se dostat do sejfu (!); rozzuřil se a vztekle do něj kopl. Zlomil si nohu, dostal otravu krve a zemřel. Na závěr jsme byli vyfoceni.

Podrobnosti o palírně najdete i v češtině na www.jackdaniels.com, ovšem pokud jste plnoletí! :o)


MALÁ ELEKTROODBOČKA: v Čechách asi částečně dřevěnou trafostanici neuvidíte.



Rozvody elektřiny jsou v USA vůbec velmi zajímavé:




Paradoxem je, že v Lynchburgu byla v době naší návštěvy skoro úplná prohibice: v restauraci nesměli prodávat ani pivo, ve speciálním firemním obchodu Jack Daniel’s na náměstí jsme si mohli koupit kávu, trička, marmelády a upomínkové předměty, všechno černé a s příslušnými nápisy, ale whiskey ne! Jedinou výjimku se jim podařilo, asi i díky tlaku návštěvníků, prosadit:





Vedle vstupní haly do palírny je obchod Bílý králík, ve kterém se dá koupit vše, co vyrábějí. Každý si to ovšem musí odnést v hnědém pytlíku nebo v hnědé škatuli. To, že na škatuli jsou veliké nápisy, které jednoznačně prozrazují obsah, už nevadí.



Nakoupili jsme: 1ks Old No.7 ke konzumaci v Nashvillu, 1ks Gentleman Jack jako dárek pro dědečka a 1ks Single Barrel pro vlastní spotřebu v Čechách. A všechno za režijní ceny! S odstupem času mám pocit, že to byla vydařená exkurze.



Po návštěvě palírny jsme si zašli na oběd, celkem dobrý, samozřejmě bez alkoholu. Městečko jak z westernu. Historický střed se zachoval jako krásná atrakce pro turisty. Náměstí obklopené starými domy, malebná radnice.







Na chodnících houpací křesla, do kterých Věra ráda sklesla. Pevně držela vzácnou kořist z palírny. Pochopili jsme, že prohibice není žádná sranda.



Stará benzinová pumpa, předělaná na návštěvnické centrum, v ní navěky zaparkovaný prehistorický dodávkový vůz na rozvoz whiskey z časů předprohibičních.



Američané jsou zvláštní. Pevně dodržují zákony (alespoň se nám to tak jevilo), ale stále provokují: přece to auto jasně demonstruje, že před prohibicí byla whiskey velký kšeft. A ty pohřební věnce...








Sudy od toho úžasného nápoje, ale žádný alkohol ke koupi. Vedro. Jih. Pharmacy není Lékárna. Je to spíše něco jako drogerie, či smíšené zboží.



Ondra si chtěl zahrát dámu, ale partner byl tuhý.



A tady, vážení přátelé, vidíte znaveného Evropana, zdeptaného americkým jižanským vedrem, kterak si hoví v nepříliš stinném podloubí na náměstí městečka Lynchburg, hlavního sídla Moore County, nejmenšího okresu státu Tennessee. Kdo viděl film V pravé poledne, snadno pochopí, co jsem si představoval: Přijedou desperádi, krásní a tvrdí (nebo natvrdlí, nevím) zločinci, neštítící se ničeho, a ospalý klid zpoceného maloměsta náhle rozstřílejí na cucky. A já je přepřestřelkuju, pozatýkám a úplně zneškodním. No, a to jsem ještě netušil, co v Lynchburgu objevíme!





Objevili jsme věznici. Zase westernová klasika! V přízemí šerifův byt, v patře vězení.



Opět úžasný průvodce: předvedl nám všechny dávné vymoženosti včetně mechanického ručního vysavače (viz vlevo) a seznámil nás s památkami na bývalé šerify.



Jejich seznam obsahuje dokonce dvě ženy: první byla paní Pearl Ervin Hobbs, která sloužila za svého manžela po jeho smrti v roce 1932, druhá byla Margaret Gammill Wiseman; ta vystřídala svého mužíčka v letech 1950 až 1952. On byl nejdéle sloužícím šerifem: 1936 až 1942, pak 1944 až 1950 a nakonec 1952 až 1958. Thomas Walter Wiseman, úžasnej chlap.



Vězení je pozoruhodně rekonstruované. Vlevo vidíte celu pro dámy, na dalších fotkách je speciální těžké vězení pro zvláště nebezpečné desperády. Je celé ocelové, všechny cely se zavírají naráz pákovým systémem. A všecko je umístěno v prvním patře! Ovšem na zvláště vyztuženém stropu, aby to nespadlo šerifovi do polívky.