Na odpoledne jsme měli naplánován výlet na plantáž. Nejprve ovšem bylo třeba poobědvat.ODBOČKA O JÍDLE:
Když jsme dříve četli o Američanech, že se živí jenom hamburgery, hotdogy a sendviči, mysleli jsme, že to autoři přehánějí. Nepřehánějí. První den jsme koupili v obchodě u pumpy sendviče. Trochu jsme snědli, zbytkem jsme vyzkoušeli elektrický drtič odpadků. Druhý den jsme si v Lynchburgu dali steak. Byl
z mletého masa, k tomu jakési buchty. Nic moc, navíc prohibice.
Tehdy ve středu jsme šli do amerického jídla naplno: Věra si totiž všimla malého bufetu, kde nabízeli krabí hambáče. Objednala. Zeptali se jí na křestní jméno a poslali nás čekat.
Po čase se ozvalo: Viéééráááá! Jmenovaná šla k pultu a dostala pytel.
Postupně jsme odhalovali jeho obsah:
Krabice,
v nich hambáče.
No, když se zahodil vršek buchty, šlo to. Ale u českého McDonalda jsou ty housky alespoň slané!
Pochopili jsme, že naše touha po chlebu je marná. Víte co to je Open sandwich with roast beef? Dostanete dvojdílný hranatý talíř; na větší ploše leží vynikající rostbíf v omáčce, nakrájený na kousky, v menší části bydlí výborná bramborová kaše. Píchnete do toho vidličkou - a hle! Pod masem, skryt
v sosu, čeká spodní díl housky, čvachtavě rozmočený. Odstraníte tu obludu a výborně se najíte. Servírka je však při pohledu na zmařenou půlbuchtu smutná:
„Vám to nechutnalo?“
Ve čtvrtek jsme zkusili populární steakhouse na Broadwayi. Od vchodu se táhla dlouhá fronta k pultu. Šťastní Američané od něj odcházeli s plastovými tácy v ruce, na plastových talířcích pokrmy s různými masy, buchtami, plastovými kalíšky s omáčkami, plastovými příbory a papírovými kelímky s nápoji. Běs. Podívali jsme se na sebe a já pravil: „Zvu vás na oběd!“ a utekli jsme odtud. Hned naproti byla restaurace, která vypadala jako evropská.
Všechno probíhalo stylově. Posaďte se prosím zde, připravíme vám stůl.
Chceme stůl u okna, je-li to možno. Zajisté. Pauza, prohlížíme kuriózní orientační ceduli u výtahu:
Račte ku stolu!
Jídelníček.
Desítky jídel. Nápojový lístek, desítky piv. Vybrali jsme si steak. Servírka doplnila příbory na stole o steakové nože. Začali jsme se velmi těšit na biftečky, mňam.
Přinesli nám je po přiměřené době, byly výborné. Ale PŘINESLI JE NAKRÁJENÉ NA KOUSKY!!! Steakové nože se přikládají jen symbolicky. Nebo si to domorodci krájejí ještě více nadrobno?
Ještě ukázka typického lunche (v té flašce není pivo, ale zázvorová limonáda, ginger beer):
Ve čtvrtek jsme zkusili populární steakhouse na Broadwayi. Od vchodu se táhla dlouhá fronta k pultu. Šťastní Američané od něj odcházeli s plastovými tácy v ruce, na plastových talířcích pokrmy s různými masy, buchtami, plastovými kalíšky s omáčkami, plastovými příbory a papírovými kelímky s nápoji. Běs. Podívali jsme se na sebe a já pravil: „Zvu vás na oběd!“ a utekli jsme odtud. Hned naproti byla restaurace, která vypadala jako evropská.
Všechno probíhalo stylově. Posaďte se prosím zde, připravíme vám stůl.
Chceme stůl u okna, je-li to možno. Zajisté. Pauza, prohlížíme kuriózní orientační ceduli u výtahu:
Račte ku stolu!
Jídelníček.
Desítky jídel. Nápojový lístek, desítky piv. Vybrali jsme si steak. Servírka doplnila příbory na stole o steakové nože. Začali jsme se velmi těšit na biftečky, mňam.
Přinesli nám je po přiměřené době, byly výborné. Ale PŘINESLI JE NAKRÁJENÉ NA KOUSKY!!! Steakové nože se přikládají jen symbolicky. Nebo si to domorodci krájejí ještě více nadrobno?
Ještě ukázka typického lunche (v té flašce není pivo, ale zázvorová limonáda, ginger beer):
Zpátky do děje: Dorazili jsme do cíle. Belle Meade, česky nejspíše Krásná louka je název plantáže, kterou založili v roce 1807 John a Susannah Hardingovi jižně od Nashvillu.
Typický jižanský panský dům, s přístavbou v architektonickém slohu Greek-Revival style.
Dřevěná kočárovna s konírnami, kamenná mlékárna, cihlová udírna, rozsáhlý park, polnosti, vinohrady, sady, pastviny a domky pro otroky tak, jak to známe z amerických filmů.
Apropó, také tam byla hrobka! Všechno se tetelilo v odpoledním žáru.
Koupili jsme vstupenky a usadili se na stinnou terasu před vchodem, pochopitelně do houpacích křesel.
Po chvilce kolébání se rozletěly vchodové dveře a v nich stanula dáma, která vypadala jako paní Hardingová na počátku 19. století.
Bouřlivě gestikovala a velmi zvučným hlasem vyrážela věty typu: „Ale to jsem ráda, drahouškové, že jste přišli! Host do domu, Bůh do domu! Už jsme se vás nemohli dočkat! Tak jen pojďte dál, jste vítáni! U nás na Jihu jsme šťastni, můžeme-li učinit spokojenými všechny hosty, kteří jsou tak neobyčejně laskavi a navštíví nás!“ atd. atd. atp....
Následovala prohlídka: bohaté interiéry, zajímavá sprcha:
ODBOČKA O RASISMU:
Z prohlídky jsme si odnesli zvláštní dojem. Boje Severu proti Jihu sice ve svém důsledku přinesly černým otrokům svobodu, ale ne všem to udělalo radost. Někteří totiž byli propouštěni z otroctví už před válkou a zůstávali u svých pánů jako slušně placení zaměstnanci. Ti nejšikovnější si našetřili, koupili si malou plantáž — a ČERNÉ OTROKY! A když Sever zvítězil, přišli na buben. A co jsme se ještě dozvěděli: Otroci, kteří prchali na sever a nabízeli se jako dobrovolníci do armády, nebyli často přijímáni, nýbrž ponecháni svému osudu. Seveřané byli totiž také rasisti...
Po prohlídce jsme se ploužili stinnými místy. Nakonec nás zachránila obrovitá magnolie.
Potřebovali jsme trochu vychladnout, protože nás čekala poslední atrakce: vinotéka.
Po přiblížení k sympatickému domečku jsme zjistili, že obsahuje testovací místnost!
V Belle Meade vyrábějí vlastní značky. Testovat jsem mohl jenom já, protože Věra řídila a Ondra nebyl plnoletý. Zakoupili jsme dvě lahve toho nejexotičtějšího; jak se zanedlouho ukázalo, obdarovalo nás několika hezkými chvilkami. :o)
Lahve měly zvláštní etikety, které odkazují na zdejší úspěšný chov koní.
Na Red Muscadine je vyobrazen jeden z nejznámějších, Bonnie Scotland, jímž byl v letech 1880 a 1882 založen chov špičkových amerických dostihových koní; jeho potomci vítězí dodnes. Na obrázku ho drží hlavní stájník Bob Green, černý otrok, který zůstal u svého milovaného povolání i poté, co dostal svobodu. Uprostřed vidíte potisk na tričku, které odkazuje na úspěšný chov prasat.
Ale pryč z vedra! Hurá do klimatizovaného nissanu, do klimatizovaného hotelu, do klimatizované jídelny na večeři a do klimatizovaného pokojíku. Měli jsme tehdy v oblibě bílé suché víno. Vína z Belle Meade Plantation byla červená, sladká. Ale moc dobrá.
