Přes noc poněkud více sprchlo, takže dopoledne v Oprylandu bylo smutně vlhké. Vzbuzovalo to ponuré asociace: rok před naší návštěvou se silně rozvodnila řeka Cumberland a vyplavila celý areál.
Hlavní budovu Opry rychle obnovili, ale obchody a další objekty zůstaly oplocené a smutné.
Budova Acuffova divadla vypadala také ještě nepřístupně, ale hotel se zdál být v provozu.
Ondra při vstupu do chrámu country music uctivě smekl svůj zbrusu nový stetson. Byli jsme tam však skoro sami, pokladna a obchod se suvenýry se teprve otevíraly. Měli jsme ale před sebou důležitý den, plánovaný vrchol naší pouti. Co nás asi čeká?
NUTNÁ ODBOČKA PRO VYSVĚTLENÍ SITUACE:
V Oklahomě žil ve 20. století Edward Lewis Gaylord (28. května 1919 - 27. dubna 2003), miliardář, mediální magnát a filantrop. Založil společnost Gaylord Entertainment Company, které patřily noviny Oklahoman, Oklahoma Publishing Co. a síť hotelů Gaylord Hotels. V roce 1983 získal celý komplex Opryland, kabelovou televizi TNN, Country Music Television (CMT) i s jejími evropskými kabelovými sestřičkami a celou Opryland Music Group – no zkrátka asi všechno, co nějak souviselo s country music, za pouhých 240 milionů dolarů, no nekup to! Jeho manželka Thelma Gaylord pokřtila 2. července 1985 moderní repliku tradiční divadelní lodi jménem GENERAL JACKSON. Generálové toho jména byli v historii USA ovšem dva!
- Andrew Jackson (1767 − 1845), řečený Old Hickory — sedmý prezident USA, původně velitel vojsk, která porazila Brity 8. 1. 1815 v bitvě u New Orleansu
- Thomas Jonathan Jackson (1824 – 1863), řečený Stonewall — jižanský hrdina, jenž málem vyhrál občanskou válku
Pluje každý den o polednách a také často večer kolem města nahoru a dolů a za patřičný poplatek návštěvníky občerstvuje pokrmy, nápoji a kulturním programem.
Čekání na odplutí jsme si zpestřili pozorováním profesionální fotografky při zvěčňování amerických turistů. Kromě nás tam asi žádní jiní cizinci nebyli.
Tak si nastupme!
Dopředu trčí pomocný nástupní můstek (to aby se dalo přistát i mimo přístav), za sebou máme veliké dveře s nápisem Viktoriánské divadlo (to aby se uctila tradice).
Za těmi dveřmi je pak prostor, při jehož popisu by jistě každý současný český novinář neváhal použít epiteton DECHBEROUCÍ.
Bude dvanáct, čas na lunch, neboť v Americe se neobědvá. Divadelní sál se zaplňuje bílými osadníky ze všech koutů USA.
Na jevišti krásně preluduje kreolský pianista, různobarevná obsluha donáší krmě.
MALÁ ODBOČKA:
Tennessee je stát, který se za občanské války přidal ke konfederaci jako poslední a odtrhl se od ní jako první. Lavírovali podle toho, kdo vyhrával. A nemají asi jasno dodnes: měli jsme dojem, že se tam tmavší lidé pořád raději nederou příliš dopředu.
V ceně plavebního lístku je salát (2 druhy), hlavní jídlo (2 druhy), příloha (3 druhy), dezert a nápoj (horký nebo studený čaj, kofeinové nebo bezkofeinové kafe). Slušný oběd! Á, pardon, LUNCH.
Konzumace úspěšně proběhla, pianista to zabalil a obecenstvo se vyhrnulo na záchodky, do obchodu a na paluby.
Kromě hlavního sálu s balkonem jsem ještě objevil bar a salonek.
Parník právě projížděl pod mostem se sklopenými komíny znovu okolo přístaviště (pluje totiž několikrát sem a tam), takže jsme viděli jeho menší družku Music City Queen.
Sluší se podotknout, že General Jackson vlastně není parník. Z komínů se nekouří, z podpalubí vychází mírný hukot. Krátké komíny slouží patrně jako výfuky od dieselagregátu, který celou tu parádu pomocí zadního kolesa pohání.
Hlavní dlouhé komíny tam jsou asi jenom jaksi pro ozdobu. Nebo něco ke klimatizaci?
Zajímavé je, jak loď obrací. Řeka Cumberland není zrovna příliš široká, takže manévr musí probíhat takto: kormidlo dají do krajní polohy, loď zatáčí. V okamžiku, kdy je kolmo k proudu řeky, dají na chvíli zpětný chod. To udrží showboat ve středu řeky, dokončí se otáčka a loď chvíli vlastně couvá v původním směru. Pak koleso znovu zabere dopředu a frčíme zpátky. Sledoval jsem tuto operaci ze zadní paluby, práce s kolesem byla velmi jemná a přesná. Škoda, že jsme se nemohli podívat na můstek a do strojovny!
Největší překvapení jsem objevil na horní palubě na zádi: parní varhany!
Bohužel na ně nikdo nezahrál.
Vrátili jsme se do sálu, kde vzápětí vypuklo představení.
Měli jsme trochu obavy, zejména Ondra, protože polední plavby showboatu jsou určeny především pro rodiny s dětmi a anoncovaný Steve Hall (zemřel v prosinci 2018 v 64 letech) byl známý televizní bavič, předváděl břichomluvecké kousky s loutkou. Nastal však příjemný šok. Rozhrnula se opona a zazněla úžasná muzika.
Samí špičkoví hudebníci. Kromě vlastního repertoáru zpěvačka i slepý zpěvák nádherně parodovali všechny možné country interprety.
Viděli a slyšeli jsme i hudebně artistické výkony: všimněte si, že levá ruka na banju nepatří banjistovi, ale jeho kolegovi. Na virtuositě přednesu to nějak nebylo znát.
Nakonec došlo i na loutku, obecenstvo hýkalo smíchy, my jsme bohužel moc nepochytali, protože Shotgun Red mluvil velmi, velmi tenessíjsky.
Závěr show byl nečekaný: hlavní aktéři s loutkou vtrhli mezi obecenstvo, opona se zavřela a slepý zpěvák zůstal na jevišti zapomenut.
Nastala chvilka dobrého černého humoru.
Shotgun Red byl vzat na milost. Dokonce tak velmi, že si Ondra koupil jeho zmenšeného dvojníka — plyšáka. Vystoupili jsme na pevninu v dobré náladě, napapáni a krásnou muzikou okouzleni.
Také se vyčasilo a oteplilo, mohli jsme se kochat místní flórou i faunou.
Přesunuli jsme se do poněkud výše položené části Oprylandu, kde se vzdor povodni zachovala část objektů v provozu. Pro Ondru nastal význačný moment: šli jsme navštívit muzeum a obchod jeho největšího idola, legendy a ikony, jak je teď zvykem označovat různé VIP (Velmi Interesantní Pumprlíky). WILLIE NELSON — toť úžasný vzor! Ondra dokonce byl před časem na jeho koncertu v Berlíně a podařilo se mu dostat se do jeho blízkosti a vyloudit autogram (!). Muzeum je zajímavé, protože kromě obvyklých memorábilií a nezbytného modelu autobusu obsahuje i některé předměty zábavné.
Potěšil nás kulečníkový stůl s přilehlou figurínou zcela zcepenělého Willieho v životní velikosti, špatná nebyla ani schránka na dopisy s vycpanou kočičkou, která hlídala návštěvní knihu.
Ondra byl ve svém živlu: podrobně studoval vystavené žebříčky všelijakých hitparád a nábožně žasl nad velikým množstvím zlatých a platinových desek.
Vyšli jsme z muzea. Bylo vedro k zalknutí, nastala potřeba nápojů. Hned vedle však byla hospoda.
Zkusili jsme z výzkumných důvodů Budweiser. Pocházím z Budějovic, takže jsem byl odedávna budvarskou propagandou veden k nenávisti vůči firmě Anheuser-Busch, která nám prý ukradla značku. Mezinárodní soudy byly bohužel často jiného názoru. Musím přiznat, že americká varianta budvárku nám docela chutnala, račte prominout.
Hle, už vesele kráčíme k hlavnímu chrámu country music! Usedáme do obrovitého hlediště; podařilo se mi přes internet urvat místa uprostřed první řady na balkoně.
A už je to tady: opět Minnie Pearl, opět její hááúdýýýýý! s odpovědí publika. Jako na Portě: „Kamarádi, ahój!“. Probíhá to podobně jako včera. Navíc jsou tu tři velké obrazovky a kamery.
Máme krásný výhled na scénu: vlevo Stubbs a jeho kecpult, po jevišti rozprostřen orchestr (stejný jako v Ryman Auditoriu), vpravo kamera. Kruh uprostřed scény je kus z podlahy jeviště Ryman Auditoria. Sólisté tak vystupují na prknech původní Grand Ole Opry (!).
Už to začalo. Večer je rozdělen na čtvrtiny. Každá část má svého hostitele a sponzora. Mezi jednotlivými díly jde opona dolů, promítají se reklamy. Většina účinkujících zpívá pouze jednu píseň (!). Co jsme tedy viděli a slyšeli?
• hostitelka Jeannie Seely, zasloužilá hvězda country (*1940) zpívala tak, že Věru rozbolely hlasivky...
• Jesse McReynolds (*1929), mandolinista, polovina kdysi populárního dua Jim & Jesse, hráli spolu 55 let, Jim zemřel v roce 2002.
V roce 2011 už to bylo slabší.
• The Derailers, hlásí se k Roy Orbisonovi, Presleymu i k Beatles, jeden z krajních pólů country music.
19.30
• hostitel Jimmy Dickens, (*1920!), 150 cm, žertoval o své prostatě, zpíval úměrně věku. Umřel až 2. ledna 2015.
• Jimmy C. Newman, tzv. Alligator Man podle jedné své písně, pionýr cajun-country (*1927). Umřel 21. června 2014.
• Old Crow Medicine Show, old time, bluegrass, country, folk.
O přestávce jsem prováděl špionáž u zvukařů. Mno, mixpult neměli zrovna skromný, beden spousty.
• hostitel Bill Anderson, (*1937), známý jako Whispering Bill pro svůj dyšný vokál.
• Bobby Osborne (*1931) & The Rocky Top X-Press, s bratrem mívali kapelu Osborne Brothers.
Čekal jsem oravdovou pecku, protože Osborni byli jedna z kapel, které jsme s Bobry nejvíce obdivovali. Píseň Ruby (Are You Mad At Your Man), jejich první velký hit z roku 1956, jsme svého času nahráli jako komickou parodii pod názvem Byl jsem těžce zklamán jejich studeným výkonem, ani název kapely jim nepomohl. Navíc: mladý Osborne je špatný baskytarista.
• Elizabeth Cook, konečně trochu mladší ročník (*1972), ale moc nás neuchvátila.
20.45
• hostitel Jim Ed Brown (*1934), zemřel 11. června 2015, v USA velmi populární v duu s Helen Cornelius (*1941).
• Jakýs písničkář, nebyl uveden v tištěném programu. Jméno jsme nezachytili, jeho píseň nás také nezachytila. Ale kecali tam s ním bohužel dlouze. :o)
• Dailey & Vincent, konec dobrý, všechno dobrý!
Úžasný bas Joe Deana! Předvedli bluegrass i barbershop harmony s komickou choreografií.
Koukněte se na videa:
Viděli jsme přehlídku všemožných i nemožných legend country music. Žádná z nich neměla dostatečný čas k navázání kontaktu s publikem. V nezaplněném sále seděly většinou zájezdy z různých států USA. Na výkřik hostitele „Je tu někdo z Alabamy?“ odpověděl řev třiceti lidí z balkonu. Všechno úúúžasně srdečné, připravené pro starší Američany, co přijeli z daleka, aby alespoň jednou v životě viděli naživo zpěváky, které poslouchali v rádiu, když byli mladí. Je to živoucí národní kulturní památka. Dramaturgie pořadů GOO je bohužel zcela podřízena potřebám přímého televizního a rozhlasového přenosu. Takže reklamy, zbytečné kecy, málo muziky, potřeba někoho prodat.
Příšerným slejvákem jsme se vraceli do hotelu.
